5 C 40/2022-19 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 24. 11. 2021 ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 510 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému za jízdu dopravním prostředkem právního předchůdce žalobce bez platného jízdního dokladu. Žalobu odůvodnil tím, že se žalovaný v [obec] dne 27. 9. 2019 ve vozidle hromadné dopravy provozované právním předchůdcem žalobce nemohl prokázat jeho přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem, a naplnil tak podmínky pro to, aby po něm byl žalobce oprávněn požadovat za tuto jízdu jízdné ve výši 10 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2021 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatil, přestože byl k jejímu zaplacení žalobcem písemně vyzván výzvou datovanou 2. 7. 2021. 2. Účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 3. Soud provedl dokazování zápisem o provedené přepravní kontrole z 27. 9. 2019, smluvními přepravními podmínkami právního předchůdce žalobce a jeho tarifem jízdného, smlouvou o postoupení pohledávek z 28. 4. 2021 včetně její přílohy, oznámením o postoupení pohledávky a výzvou zaslanou žalovanému před zahájením řízení z 2. 7. 2021 včetně dodejky. 4. Na základě těchto důkazů i skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v řízení zpochybněna, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný [celé jméno žalovaného] se nepochybně dne 27. 9. 2019 ve vozidle hromadné dopravy provozované právním předchůdcem žalobce nemohl prokázat jeho přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem, a naplnil tak podmínky pro to, aby po něm byl žalobce oprávněn požadovat za tuto jízdu jízdné ve výši 10 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2021 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný se rovněž již přede dnem 13. 10. 2019 vůči žalobci ocitl v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci proto dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění. Žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení přitom odpovídá ustanovení § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto uložil žalovanému povinnost spornou částku včetně příslušenství žalobci zaplatit v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť vzhledem k bagatelní výši pohledávky žalobce neshledal důvod k tomu, aby byla stanovena lhůta k plnění delší nebo bylo žalovanému umožněno splnit tuto pohledávku ve splátkách. 5. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve věci plně úspěšnému žalobci. Tyto náklady představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu advokáta ve výši 600 Kč za tři hlavní úkony po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání kvalifikované výzvy obsahující skutkový i právní rozbor věci před zahájením řízení a podání žaloby) dle § 14 b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť se jedná o řízení zahájení žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněnou opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč dle § 14 b odst.5 téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 189 Kč, neboť zástupkyně žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázala, že je plátkyní této daně.