5 C 42/2022-17 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 30. 11. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 29 434 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla dne 4. 5. 2016 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 22 000 Kč. Tuto částku si žalovaný převzal v hotovosti stejného dne, což stvrdil podpisem smlouvy. Ve smlouvě o zápůjčce se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 22 000 Kč a zaplatit mu další částku 18 834 Kč představující souhrnný poplatek, přičemž z tohoto souhrnného poplatku činil 3 894 Kč smluvní úrok při úrokové sazbě 27% ročně, 5 480 Kč činil poplatek za administrativní zpracování zápůjčky a 9 460 Kč činil poplatek za hotovostní inkaso splátek. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky, úroků, odměny a nákladů se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce zaplatit v pravidelných týdenních splátkách po 681 Kč, poslední splátka byla splatná 28. 6. 2017. Schopnost žalovaného splnit závazek ze smlouvy byla ověřena údajů v zákaznické kartě žalovaného, zejména z údajů o jeho čisté mzdě za poslední tři měsíce a běžných měsíčních výdajích. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, do splatnosti úvěru uhradil právnímu předchůdci žalobce pouze 3 850 Kč a další částku 2 000 Kč uhradil do postoupení pohledávky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 přešla s účinností ke dni 5. 1. 2021 předmětná pohledávka vůči žalovanému na žalobce a postoupení pohledávek bylo žalovanému dne 6. 1. 2021 písemně oznámeno. Žalovaný dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce před zahájením řízení. 2. Žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 3. Soud provedl dokazování smlouvou o zápůjčce [číslo] uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 4. 5. 2016 včetně smluvních podmínek právního předchůdce žalobce, zákaznickou kartou žalovaného, tabulkou umoření ke smlouvě, smlouvou o postoupení pohledávek mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem z 18. 12. 2020, její přílohou obsahující seznam postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky z 6. 1. 2021 včetně podacího lístku a výzvou žalobce z 19. 10. 2021 včetně podacího lístku. 4. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v průběhu řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla dne 4. 5. 2016 dle § 2390 a následujících občnaksého zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 22 000 Kč. Tuto částku si žalovaný převzal v hotovosti stejného dne, což stvrdil podpisem smlouvy. Ve smlouvě o zápůjčce se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 22 000 Kč a zaplatit mu další částku 18 834 Kč představující souhrnný poplatek, přičemž z tohoto souhrnného poplatku činil 3 894 Kč smluvní úrok při úrokové sazbě 27% ročně, 5 480 Kč činil poplatek za administrativní zpracování zápůjčky a 9 460 Kč činil poplatek za hotovostní inkaso splátek. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky, úroků, odměny a nákladů se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce zaplatit v pravidelných týdenních splátkách po 681 Kč, poslední splátka byla splatná 28. 6. 2017. Schopnost žalovaného splnit závazek ze smlouvy byla ověřena údajů v zákaznické kartě žalovaného, zejména z údajů o jeho čisté mzdě za poslední tři měsíce a běžných měsíčních výdajích, přičemž tento způsob ověření považuje soud vzhledem k výši zápůjčky za dostačující. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, do splatnosti úvěru uhradil právnímu předchůdci žalobce pouze 3 850 Kč a další částku 2 000 Kč uhradil do postoupení pohledávky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 přešla s účinností ke dni 5. 1. 2021 předmětná pohledávka vůči žalovanému na žalobce a postoupení pohledávek bylo žalovanému dne 6. 1. 2021 písemně oznámeno. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok na zaplacení jistiny dluhu a smluvních úroků u předmětné smlouvy z obchodních knih právního předchůdce žalobce, o jejichž správnosti nemá soud pochyb. Ve smlouvě sjednanou výši nákladů za hotovostní inkaso splátek přitom považuje soud za službu poskytnutou žalovanému a neshledal v této části žádný důvod neplatnosti smlouvy. Rovněž část nároku označenou jako odměna za zpracování a doručení lze považovat za službu poskytnutou žalovanému a i v této části neshledal soud žádné důvody neplatnosti smluvního ujednání ve smlouvě. Žalovaný se rovněž již ode dne následujícího po splatnosti prvních nezaplacených splátek ocitl vůči žalobci ohledně jistiny dluhu v prodlení se splněním peněžitého dluhu, a žalobci dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smluv vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k těmto dnům, přičemž kapitalizovaný úrok z prodlení do 18. 12. 2020 byl žalobcem vypočten správně. Soud proto v těchto částech žalobě včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci celkovou částku 29 434 Kč s přiznaným příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. 5. Soud však neshledal žalobu jako důvodnou v částech týkajících se kapitalizovaných úroků i smluvních úroků od postoupení pohledávky do budoucna. Smluvní úrok byl sjednán pevnou částkou 3 894 Kč, přičemž takto sjednaný smluvní úrok byl žalobci již částečně zaplacen a částečně přiznán. Z žádného ustanovení smlouvy o zápůjčce a smluvních podmínek právního předchůdce žalobce nevyplývá, že by měl být sjednán i smluvní úrok nad rámec smluvního úroku v předmětné smlouvě po splatnosti zápůjčky. V této části tak žalobou uplatněný nárok nemá oporu ve smluvním ujednání mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným a soud proto v této části žalobu jako nedůvodnou zamítl. 6. O nákladech řízení rozhodl soud dne § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V předmětné věci není při zohlednění výše zamítnutého úroku ke dni rozhodnutí soudu podstatného rozdílu mezi úspěchem a neúspěchem žalobce ve věci a soud proto dospěl k závěru, že povaze věci nejlépe odpovídá výrok, podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů.