7 C 109/2022-17 — Okresní soud v Třebíči

Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně na zaplacení částky 10 535,08 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu náhrady škody za neoprávněný odběr zemního plynu. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, ačkoliv k tomu byla soudem vyzvána. V souladu s ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně souhlasila výslovně, žalovaná tím, že ohledně tohoto postupu soudu neměla žádné námitky, přestože byla vyzvána k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že na základě písemné smlouvy žalovaná odebírala od obchodníka plyn na odběrném místě na adrese [adresa žalované]. Obchodník s plynem (innogy Energie, s.r.o.) požádal žalobkyni o ukončení dodávky plynu pro uvedené odběrné místo z důvodu neplacení s požadovaným datem ukončení 10. 9. 2020. Měřidlo však nebylo dostupné, a proto k ukončení dodávky došlo dne 30. 9. 2020, kdy zanikla smlouva o sdružených službách dodávky plynu a počínaje dnem 1. 10. 2020 započala neoprávněná distribuce/odběr plynu. Žalobkyně se opakovaně pokusila o demontáž plynoměru č. 27723631 osazeného v odběrném místě, avšak neúspěšně (viz protokol ze dne 11. 9. 2020 a 30. 9. 2020). Žalovaná byla žalobkyní upozorněna na neoprávněný odběr a neoprávněnou distribuci plynu písemně dne 2. 10. 2020. Množství neoprávněně odebraného (spotřebovaného) plynu vyplývá z rozdílu mezi stavem plynoměru v odběrném místě ke dni 30. 9. 2020 a koncovým stavem plynoměru. Počáteční stav 1 734 m3 byl stanoven automatickým propočtem pro nepřístupnost měřidla postupem dle § 5 odst. 4 vyhlášky č. 108/2011 Sb. Koncový stav plynoměru byl stanoven odečtem provozovatelem distribuční soustavy. Zjištěné množství neoprávněně odebraného plynu (6 240,53 kWh) bylo ve faktuře [číslo] ze dne 8. 2. 2021 v souladu s cenou dle ceníků žalobkyně za neoprávněně odebraný plyn vyčísleno na částku 10 535,08 Kč, splatnou dne 22. 2. 2021. Žalovaná však v této lhůtě dlužnou částku neuhradila. Byla proto k zaplacení dlužné částky vyzvána upomínkou žalobkyně ze dne 22. 3. 2021 Ani poté však svůj dluh neuhradila. K zaplacení dlužné částky byla proto znovu vyzvána předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne 13. 7. 2021. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná v době od 1. 10. 2020 do 31. 1. 2021 2021 neoprávněně odebírala na výše uvedeném odběrním místě plyn, čímž způsobila žalobkyni škodu ve výši 10 535,08 Kč spočívající neoprávněném odběru plynu ve smyslu ustanovení § 9 odst. 3 vyhlášky č. 108/2011 Sb. Žalovaná tuto škodu dosud neuhradila, ačkoli jí byla řádně vyúčtována fakturou [číslo] se splatností dne 22. 2. 2021. Soud jí proto uložil výrokem I. povinnost uhradit dlužnou částku. Vzhledem k tomu, že se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou peněžitého závazku, uložil jí soud též povinnost uhradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ode dne 23. 2. 2021 ve výši odpovídající ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalované. Po právní stránce soud posuzoval věc podle zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, vyhlášky č. 108/2011 Sb., o měření plynu a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném uskladňování, neoprávněné přepravě nebo neoprávněné distribuci plynu, otázku úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3 x 1 540 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, předžalobní výzva k plnění), celkem 4 620 Kč, 3 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 900 Kč. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.