7 C 130/2022-17 — Okresní soud v Třebíči

<b>ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b> 1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne 17. 12. 2021 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 3 488,54 Kč z titulu dosud neuhrazené kupní ceny za dodávku plynu a smluvních pokut na základě smlouvy o sdružených dodávkách plynu ze dne 4. 12. 2020. 2. Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“) ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel z předložených listin v kontextu se skutkovými tvrzeními obsaženými v podané žalobě. Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci: 3. Mezi účastníky byla dne 4. 12. 2020 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky plynu, na základě které se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému zemní plyn pro potřeby domácnosti do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], a žalovaný se zavázal za odebraný zemní plyn platit cenu stanovenou v platném ceníku žalobkyně. V období od 28. 12. 2020 do 17. 3. 2021 dodala žalobkyně žalované celkem 192 m3 zemního plynu v ceně 3 388,54 Kč a tuto cenu žalovanému vyúčtovala svým daňovým dokladem [variabilní symbol]. [příjmení] daňovým dokladem pak žalovanému vyúčtovala i částku 200 Kč jako smluvní pokutu za opožděnou platbu. Pokuta byla sjednána ve shora uvedené smlouvě. Ve smlouvě byla též sjednána smluvní pokuta za předčasné ukončení smlouvy sjednané na dobu určitou nebo pro případ odstoupení od smlouvy ze strany obchodníka z důvodu opakovaného porušení platebních povinností zákazníka. Její výše činila dle smlouvy 3 000 Kč pro kategorii Domácnost. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému částku 3 000 Kč, a to vyúčtováním smluvní pokuty [variabilní symbol] vystaveným dne 21. 3. 2021, splatným dne 29. 3. 2021. Další smluvní pokuta byla sjednána ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s platbou. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému částku 100 Kč jako sankci za opožděnou úhradu faktury [variabilní symbol]. Dne 19. 7. 2021 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku. 4. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle ust. 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen„ o. z.“) a dále dle zákona č. 458/2000 Sb. (dále též jen„ EZ“), a ve vztahu k úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 5. Podle § 28 odst. 2 písm. j) EZ zákazník je povinen uhradit dodavateli poslední instance dodávku elektřiny podle § 12a, a to od okamžiku zahájení této dodávky. 6. V rozsahu tvrzeném žalobkyní tak žalovaný nesplnil svoji povinnost vyplývající z řádně uzavřené smlouvy mezi účastníky tím, že nezaplatil žalobkyni sjednanou cenu dodaného zemního plynu a sjednané smluvní pokuty. Žalovaný se rovněž dnem následujícím po splatnosti předmětných daňových dokladů ocitl vůči žalobkyni v prodlení se splněním peněžitého závazku a žalobkyni proto dle § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobkyní požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě ve věci samé včetně žalobkyní požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalované částky s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovaného ve splátkách. 7. Žalobkyně vyčíslila výši náhrady nákladů řízení přímo v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu na částku 6 934 Kč, a to jako náhradu nákladů vynaložených na zastupování advokátem mj. v souvislosti se třemi úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a návrh ve věci samé) v sazbě 1 500 Kč za jeden úkon a třemi režijními paušály v sazbě á 300 Kč. V dané věci však nelze přehlédnout, že žaloba (návrh ve věci samé) byla podána dne 17. 12. 2021, a to na předepsaném formuláři pro návrhy na vydání elektronického platebního rozkazu. Dále nelze přehlédnout ani skutečnost, že žalobkyní je velká energetická společnost, která zcela nepochybně v mnoha dalších případech obdobných tomu právě souzenému žaluje své klienty (z titulu nezaplacených faktur za dodanou energii), a že tarifní hodnota žalovaného nároku nepřevyšuje 50 000 Kč, v daném případě je dokonce nižší než 10 000 Kč, kterážto částka je hranicí pro tzv. bagatelní spory. Konečně není možné pominout ani to, že po právní ani skutkové stránce není předmětný spor nikterak složitý, aby soud stanovil výši náhrady za odměnu právního zástupce žalobkyně podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT), o čemž svědčí i stručnost žalobního návrhu a počet jeho příloh. V projednávané věci se jedná o tři nezaplacené faktury, na které nebyla provedena ani částečná úhrada. Proto soud dospěl k závěru, že v případě vyčíslení odměny advokáta za provedené tři úkony právní služby je třeba postupovat ve smyslu § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 AT, ve znění účinném od 1. 7. 2014. 8. Soud ze shora uvedených důvodů ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: -) soudní poplatek ve výši 400 Kč, -) odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) AT ve výši 3 x 200 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba), -) 3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. 9. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. 10. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.