7 C 154/2022-27 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 25. 11. 2021 se žalobkyně domáhá, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 27 273 Kč s příslušenstvím z titulu žalovanou nesplněných povinností vyplývajících ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 28. 4. 2017 mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty právní předchůdkyní žalobkyně peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutý úvěr zpět spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za správu úvěru a inkasním poplatkem, tj. v celkové výši 36 800 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku v 16 splátkách, kdy první splátka byla splatná v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, v němž byla smlouva uzavřena, a poslední splátka byla splatná ke dni 28. 8. 2018. Žalovaná svůj závazek nesplnila řádně a včas a ocitla se tak v prodlení. Žalovaná částka 27 273 Kč je tvořena neuhrazenou jistinou úvěru ve výši 16 800 Kč, účelně vynaloženými náklady na vymáhání ve výši 473 Kč a smluvní pokutou ve výši 10 000 Kč. Posouzení úvěruschopnosti žalované provedla právní předchůdkyně žalobkyně na základě žalovanou vyplněné žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Správnost údajů o vlastní osobě a finanční situaci stvrdila žalovaná vlastnoručním podpisem. Na žádosti jsou rovněž vyznačeny dokumenty, které doložila. S ohledem na výši příjmů a výši požadovaného úvěru vyhodnotila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou jako způsobilou ke splácení takové výše úvěru, jaká jí byla poskytnuta. Žalovaná dosud na svůj dluh uhradila částku 20 000 Kč. 2. Usnesením ze dne 28. 7. 2022 byla žalobkyně soudem vyzvána, aby doplnila svá tvrzení ohledně toho, jakým způsobem a jaké konkrétní informace získala její právní předchůdkyně o schopnosti žalované splácet úvěr a aby soudu předložila listiny ověřené její právní předchůdkyní v rámci posuzování úvěruschopnosti žalované. 3. Následně žalobkyně svá tvrzení doplnila v tom směru, že žalované zbývalo k úhradě případných dalších závazků 23 610 Kč měsíčně, což bylo dostačující pro měsíční splátku poskytnutého úvěru ve výši 2 300 Kč měsíčně, neboť i po odečtení této splátky žalované zbývalo cca 21 300 Kč měsíčně. Žalobkyně dále doložila dokumenty žalované, které byly právní předchůdkyní žalobkyně ověřeny. 4. K jednání nařízenému na 5. 10. 2022 se bez omluvy nedostavila žalovaná, právní zástupce žalobkyně se z účasti u jednání omluvil, avšak nepožádal o jeho odročení z důležitých důvodů. 5. Soud provedl listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: 6. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 28. 4. 2017 soud zjistil, že tohoto dne došlo mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou k podpisu smlouvy, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované v hotovosti úvěr v celkové výši 20 000 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 16 800 Kč. Tato částka zahrnovala dle smlouvy poplatek za správu úvěru ve výši 4 400 Kč, poplatek ze výběr plateb v hotovosti ve výši 6 800 Kč a úrok ve výši 25,85% ročně. Žalovaná byla podle smlouvy povinna splácet celkovou částku 36 800 Kč v 16 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 300 Kč. V bodě V. 4. smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky pro případ prodlení žalované. Žalovaná podepsala dne 28. 4. 2017 také předpis splátek ke smlouvě o úvěru a též formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. 7. Z čestného prohlášení žalované ze dne 28. 4. 2017 vyplývá, že si brigádně vydělá 6 000 Kč měsíčně a příjem jejího přítele činí 25 000 Kč měsíčně, avšak ani jeden z příjmů nemůže doložit. 8. V žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 28. 4. 2017 žalovaná uvedla, že je svobodná a je na rodičovské dovolené. Dále uvedla 2 výdělečně činné osoby v domácnosti a skutečnost, že pečuje o 2 děti do 6 let. Bydlí v nájmu, přičemž náklady na bydlení uvedla ve výši 7 300 Kč měsíčně. Náklady na stravování a výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně. Žádné další výdaje neuvedla. K příjmům žalovaná uvedla, že pobírá rodičovský příspěvek ve výši 4 910 Kč měsíčně a že si měsíčně vydělá 6 000 Kč, její přítel pak 25 000 Kč měsíčně. Jako ověřené doklady jsou uvedeny kopie ústřižků poštovních poukázek a smlouvy. Žalovaná nebyla v žádosti tázána, zda je v exekuci či insolvenci. 9. Ze smlouvy o podnájmu ze dne 10. 11. 2015 vyplývá, že nájemné bylo sjednáno ve výši 10 000 Kč měsíčně. 10. Z kopií ústřižků poštovních poukázek bylo zjištěno, že Úřad práce Jihlava zaslal žalované dne 10. 1. 2017, 8. 2. 2017, 8. 3. 2017 a dalšího blíže neurčeného dne (nečitelné datum) vždy částku 4 910 Kč. 11. Smlouvou o prodeji části závodu ze dne 27. 9. 2018 přešla pohledávka za žalovaným na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 přešla na žalobkyni. 12. Oznámení o postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalované zasláno dne 5. 8. 2021, předžalobní výzva pak dne 18. 10. 2021. 13. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014. <i>14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>15. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>17. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>18. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> <i>19. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.</i> <i>20. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.</i> <i>21. Dle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>22. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 23. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela nedůvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 o. z. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ ve výši 20 000 Kč za podmínek specifikovaných ve smlouvě. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu citovaného § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila s odbornou