7 C 177/2022-20 — Okresní soud v Třebíči

<b>ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b> Žalobkyně (dříve též pod názvem„ [právnická osoba]“) se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 21. 1. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 5 000 Kč s příslušenstvím z titulu smluvní pokuty. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. ohledně tohoto postupu soudu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně soudu předložila smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací č. 8053612 uzavřenou mezi účastníky 10. 8. 2020, všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, formulář o provedení a formulář o převzetí ze dne 10. 8. 2020 a předžalobní výzvu ze 11. 10. 2021 včetně poštovního podacího archu. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení uvedených v žalobě, jejichž správnost nebyla žalovanou zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 10. 8. 2020 uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací č. 8053612 včetně jejích příloh, jejíž součástí byly i všeobecné obchodní podmínky. Na základě této smlouvy byl žalované stejného dne předán set–top box CA Modul sériové číslo M91834ED2545 (dále jen„ technické zařízení). Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že při ukončení smlouvy je žalovaná povinna vrátit zapůjčené technické zařízení a v případě, že tak neučiní, je povinna zaplatit smluvní pokutu. Žalovaná přes výzvu žalobkyně zapůjčené technické zařízení nevrátila a žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu ve smlouvě sjednané smluvní pokuty. Smluvní pokutu sjednanou v předmětné smlouvě shledal soud za platně uzavřenou dle § 2048 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o.z.“). Žalobkyně žalovanou k zaplacení této smluvní pokuty písemně vyzvala dne 11. 10. 2021 a stanovila jí lhůtu k vrácení technického zařízení nebo zaplacení smluvní pokuty do 7 dnů. Žalobou uplatněný nárok na zaplacení smluvní pokuty je tak důvodný. Žalovaná se rovněž nezaplacením smluvní pokuty ve lhůtě stanovené žalobkyní ocitla dnem následujícím po splatnosti smluvní pokuty vůči žalobkyni v prodlení se splněním peněžitého dluhu, a žalobkyni tak dle § 1968 a § 1970 o.z. vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění. Žalobkyní požadovaná výše úroků z prodlení přitom odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalované. Soud proto žalobě ve věci samé včetně žalobkyní požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni spornou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro výjimečné stanovení delší lhůty k plnění nebo umožnění plnění žalované ve splátkách. Žalobkyně při vyčíslení náhrady nákladů řízení vycházela z odměny právního zástupce za jeden úkon právní služby ve výši 1 000 Kč (tedy ve smyslu § 7 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále též jen„ AT“) a dále z paušální sazby náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (dle § 13 odst. 3 AT). Soud však dospěl k závěru, že co do výpočtu odměny právního zástupce žalobkyně a výše náhrady jeho hotových výdajů za právní úkony učiněné do podání žaloby včetně je třeba postupovat podle § 14b AT ve znění vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 120/2014 Sb., neboť toto řízení bylo zahájeno po 30. 6. 2014, a to návrhem podaným na ustáleném vzoru, přičemž předmětem plnění není částka převyšující 50 000 Kč. Obdobné nároky přitom žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu opakovaně (např. pod sp. zn. 4 C 64/2021, 4 C 69/2021, 12 C 141/2021 atd.). Jsou tedy naplněny všechny předpoklady obsažené v § 14b odst. 1 písm. a) až c) AT. Podle § 14b odst. 1 bodu 3 AT tedy žalobkyni přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování advokáta spočívající v odměně advokátky za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a podání žalobního návrhu) ve výši 600 Kč (tedy 200 Kč za každý z těchto úkonů), dále pak paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce, a to ve výši 100 Kč v souvislosti s každým úkonem právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a/ AT), celkem 300 Kč. Daň z přidané hodnoty, které je zástupce žalobkyně plátcem, činí 189 Kč Náklady právního zastoupení žalobkyně tak činí 1 089 Kč a náklady řízení (s připočtením zaplaceného soudního poplatku 400 Kč) celkově 1 489 Kč. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.