7 C 190/2022-17 — Okresní soud v Třebíči

<b>ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b> Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalované na zaplacení částky 6 726,94 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu nezaplacené kupní ceny za dodávku elektřiny a smluvní pokuty, a to na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 3. 10. 2018. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) – žalovaná. V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že žalobkyně dodávala žalované na základě smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny ze dne 3. 10. 2018 elektrickou energii ze sítě nízkého napětí do odběrného místa [ulice a číslo], [obec]. Dodanou elektrickou energii pak žalované vyúčtovala fakturou [variabilní symbol] na částku 1 166,94 Kč splatnou dne 7. 6. 2021. Fakturou [variabilní symbol] vyúčtovala žalobkyně žalované v souladu s uzavřenou smlouvou za pozdní úhradu smluvní pokutu ve výši 100 Kč. Fakturou [variabilní symbol] vyúčtovala žalobkyně žalované v souladu s uzavřenou smlouvou za smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy ve výši 9 600 Kč. Na tuto fakturu žalovaná provedla částečnou úhradu ve výši 4 140 Kč. Zbývající dlužnou částku v celkové výši 6 726,94 Kč však žalovaná žalobkyni dosud neuhradila. Soud jí proto povinnost uhradit tuto částku uložil výrokem I. tohoto rozsudku, a to včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z dlužné kupní ceny za dodanou elektřinu, neboť se vůči žalobkyni ode dne následujícího po splatnosti faktury [variabilní symbol], tj. ode dne 8. 6. 2021 ocitla v prodlení s plněním peněžitého závazku. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle ust. 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen„ o. z.“) a dále dle zákona č. 458/2000 Sb. (dále též jen„ EZ“), a ve vztahu k úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 28 odst. 2 písm. j) EZ zákazník je povinen uhradit dodavateli poslední instance dodávku elektřiny podle § 12a, a to od okamžiku zahájení této dodávky. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci § 150 o. s. ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobci přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně vyčíslila výši náhrady nákladů řízení přímo v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu na částku 6 934 Kč, a to jako náhradu nákladů vynaložených na zastupování advokátem mj. v souvislosti se třemi úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a návrh ve věci samé) v sazbě 1 500 Kč za jeden úkon a třemi režijními paušály v sazbě á 300 Kč. V dané věci však nelze přehlédnout, že žaloba (návrh ve věci samé) byla podána dne 11. 3. 2021, a to na předepsaném formuláři pro návrhy na vydání elektronického platebního rozkazu. Dále nelze přehlédnout ani skutečnost, že žalobkyní je velká energetická společnost, která zcela nepochybně v mnoha dalších případech obdobných tomu právě souzenému žaluje své klienty (z titulu nezaplacených faktur za dodanou energii), a že tarifní hodnota žalovaného nároku nepřevyšuje 50 000 Kč, v daném případě je dokonce nižší než 10 000 Kč, kterážto částka je hranicí pro tzv. bagatelní spory. Konečně není možné pominout ani to, že po právní ani skutkové stránce není předmětný spor nikterak složitý, aby soud stanovil výši náhrady za odměnu právního zástupce žalobkyně podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT), o čemž svědčí i stručnost žalobního návrhu a počet jeho příloh. Proto soud dospěl k závěru, že v případě vyčíslení odměny advokáta za provedené tři úkony právní služby je třeba postupovat ve smyslu § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 AT, ve znění účinném od 1. 7. 2014. Soud ze shora uvedených důvodů ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) AT ve výši 3 x 200 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba), 3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.