7 C 221/2022-18 — Okresní soud v Třebíči

1. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 10 060 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu práva žalobkyně na náhradu nákladů za hrazené služby ze zdravotního pojištění, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalovaného vůči pojištěnci žalobkyně. Žalovaný dne 4. 6. 2020 v [obec] fyzicky napadl poškozeného [jméno] [příjmení], [datum narození] a způsobil mu zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření a léčení. Žalovaný byl uznán vinným na základě pravomocného trestního příkazu Okresního soudu v Třebíči č.j. 1 T 49/2020-65 ze dne 5. 8. 2020. Poškozený je pojištěncem žalobkyně. Žalobkyně uhradila zdravotnickému zařízení za poskytnutou zdravotní péči, která byla v příčinné souvislosti se shora uvedeným zraněním, částku 10 060 Kč. Ve smyslu ustanovení § 55 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, má zdravotní pojišťovna právo vůči třetím osobám na náhradu těch nákladů na péči hrazenou ze zdravotního pojištění, které vynaložila v důsledku jejich zaviněného protiprávního jednání. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 1. 7. 2021 a předžalobní upomínkou ze dne 16. 2. 2022, která byla žalovanému doručena dne 3. 3. 2022. Žalovaný do podání žaloby pohledávku neuhradil a ode dne 18. 11. 2021 je v prodlení se splněním své povinnosti. 2. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu soudu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření - žalovaný (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 3. V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném dokazování učinil závěr, že žalovaný dne 4. 6. 2020 v [obec] fyzicky napadl [jméno] [příjmení], narozeného 26. 6. 1992, a způsobil mu zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření a léčení ve zdravotnickém zařízení – [nemocnice] Trestním příkazem Okresního soudu v Třebíči ze dne 5. 8. 2020, č.j. 1 T 49/2020-65 byl žalovaný uznán vinným ze spáchání přečinu výtržnictví dle ust. § 358 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil napadením [jméno] [příjmení]. V souvislosti s ošetřením poškozeného vznikly žalobkyni náklady představující úhradu za lékařskou péči poskytnutou poškozenému, které byly žalobkyni smluvním zdravotnickým zařízením vyúčtovány v celkové výši 10 060 Kč. Výzvou ze dne 1. 7. 2021, odeslanou až dne 29. 9. 2021, žalobkyně žalovaného vyzvala, aby celkovou dlužnou částku ve výši 10 060 Kč uhradil ve lhůtě do 30 dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalovanému odeslána dne 29. 9. 2021, dne 30. 9. 2021 byla připravena k vyzvednutí na poště, ale žalovaný si ji v úložní době nevyzvedl. 4. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posuzoval dle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. <i>5. Dle ust. § 55 odst. 1 věty první tohoto zákona příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci.</i> 6. Ve vztahu k požadované částce ve výši 10 060 Kč žalobkyně prokázala důvodnost podané žaloby, když charakter protiprávního jednání žalovaného, v jehož důsledku došlo ke vzniku škody na straně žalobkyně, vyplývá ze shora specifikovaného trestního příkazu a výši žalované částky žalobkyně prokázala vyúčtováním zdravotních služeb poskytnutých [jméno] [příjmení] v [nemocnice] v [obec]. Soud proto žalobkyni ohledně žalované částky výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl. 7. Ve vztahu k úroku z prodlení byl pak nárok žalobkyně posouzen podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Výzva k zaplacení dlužné částky ze dne 1. 7. 2021 byla žalovanému odeslána až dne 29. 9. 2021 a doručena fikcí dne 11. 10. 2021. Od tohoto dne plynula žalovanému lhůta 30 dní k zaplacení žalované částky, která skončila uplynutím dne 1. 11. 2021. Pohledávka se tedy stala splatnou již dne 2. 11. 2021. Žalobkyně však žádá zákonné úroky z prodlení z předmětné částky až od 18. 11. 2021, a proto soud i v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Výše zákonných úroků z prodlení požadovaná žalobkyní přitom odpovídá ust. § nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 9. Žalobkyně měla ve sporu plný úspěch, a proto jí soud přiznal vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Žalobkyni podle § 151 odst. 3 o. s. ř. náleží náhrada řízení v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Náklady řízení žalobkyně podle tohoto ustanovení a podle § 1 a § 2 odst. 3 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., spočívají v částce 200 Kč za dva úkony (návrh ve věci samé a výzva k plnění). Dalším nákladem žalobkyně je pak uhrazený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Celková výše nákladů řízení žalobkyně je tedy 1 000 Kč (výrok II. rozsudku).