7 C 247/2021-33 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 8. 9. 2021 domáhala se žalobkyně stanovení (fakticky zvýšení) výživného po žalovaném s odůvodněním, že od posledního rozhodnutí ve věci došlo ke změně poměrů. Matce žalobkyně přibyla další vyživovací povinnost, naproti tomu sestra žalobkyně [jméno], o kterou pečoval žalovaný, již v srpnu 2019 dokončila studium a je plně soběstačná. Žalobkyně požaduje zvýšení výživného na částku 4 500 Kč měsíčně od 1. 9. 2021, kdy nastoupila ke studiu na Masarykově univerzitě v Brně. Žalobkyně je krátkozraká, a proto nosí dioptrické brýle a čočky, dále trpí alergií na trávy. 2. Žalovaný s podaným návrhem souhlasil pouze částečně s tím, že je ochoten přispívat žalobkyni na výživném částkou 2 000 Kč měsíčně. Svůj nesouhlas s požadovanou výší výživného odůvodnil tím, že s matkou žalobkyně se dohodli ústně, že každý z nich bude vyživovat jednu z dcer. Sám hradil podstatně vyšší finanční náklady již zletilé dcery Michaely. Náklady související s potřebami dcery [jméno] byly neporovnatelně nižší a tyto hradila matka žalobkyně. Ta však trvala na tom, aby po skončení vyživovací povinnosti na dceru [jméno] žalovaný pokračoval v platbách výživného na žalobkyni. 3. Mezi účastníky bylo nesporným, že v předmětném období, tj. od září 2021 žalovaný hradil žalobkyni měsíčně částku 2 500 Kč a na dosud stanoveném výživném (1 800 Kč měsíčně) proto nemá žádný dluh. 4. Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči č. j. 10 Nc 186/2007-36 ze dne 8. 1. 2008 byla schválena dohoda rodičů, kterou byla tehdy nezletilá žalobkyně svěřena do výchovy matky a otec se zavázal hradit pro ni výživné ve výši 1 800 Kč měsíčně. Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči č. j. 10 P 226/2008-64 ze dne 15. 4. 2009 byla schválena dohoda rodičů, kterou byl změněn předchozí rozsudek tak, že tehdy nezletilá [jméno] [celé jméno žalobkyně] byla svěřena do výchovy otce a matce byla stanovena povinnost přispívat na její výživu částkou 1 800 Kč měsíčně. 5. Z potvrzení o studiu vydaného dne 4. 10. 2021 vyplývá, že žalobkyně je v období od 15. 7. 2021 do 31. 8. 2022 studentkou Masarykovy univerzity v Brně. 6. Z nájemní smlouvy ze dne 2. 9. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně má pronajatý pokoj č. 4 v rodinném domě čp. 1115 na ulici Třebízského v Brně na dobu od 1. 9. 2021 do 31. 8. 2022. Sjednané nájemné činí 4 600 Kč měsíčně a zahrnuje v sobě i užívání movitých věcí v pokoji, platbu inkasa a služeb. Nájemné má být hrazeno na účet č. [bankovní účet]. Při podpisu smlouvy se žalobkyně zavázala zaplatit jistotu ve výši 4 600 Kč. 7. Z objednávky notebooku Lenovo u společnosti DATART vyplývá, že cena 15 399 Kč byla vyfakturována Marcele Dufkové, bytem Římov 87. Z potvrzení o provedení kartové operace vyplývá, že Marcela Dufková jako vlastník účtu u mBank S.A. uhradila společnosti DATART dne 16. 9. 2021 částku 15 399 Kč. 8. Z oznámení o provedení karetní platby z účtu žalobkyně vedeného u [právnická osoba] bylo zjištěno, že dne 16. 9. 2021 uhradila částku 2 375 Kč na obchodním místě GOPAY BRNOID.CZa dále dne 16. 9. 2021 částku 1 750 Kč na obchodním místě JYSK. 9. Z oznámení o provedení příkazu k úhradě z účtu žalobkyně vedeného u Komerční banky, a.s. vyplývá, že dne 7. 9. 2021 uhradila částku 9 200 Kč na účet č. [bankovní účet]. Ve zprávě pro příjemce je uvedeno„ kauce + 1. nájem za [celé jméno žalobkyně]“. Z dalšího oznámení o provedení příkazu k úhradě z uvedeného účtu bylo zjištěno, že dne 15. 9. 2021 zaslala žalobkyně částku 780 Kč na účet č. [bankovní účet], dále dne 7. 9. 2021 částku 1 630 Kč na účet č. [bankovní účet] a dále dne 14. 9. 2021 částku 180 Kč na účet Masarykovy univerzity. 10. Z faktury CZ10180179 vyplývá, že společnost ALENSA s.r.o. vyfakturovala žalobkyni dne 20. 12. 2021 za kontaktní čočky s příslušenstvím částku 1 189 Kč. 11. Po provedeném dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav: Žalobkyně je dcerou žalovaného. Žalovaný je dle pravomocného rozsudku povinen přispívat žalobkyni částkou 1 800 Kč měsíčně. Žalobkyně studuje od září 2021 na Masarykově univerzitě v Brně formou denního studia. V Brně má pronajatý pokoj v rodinném domě, kde nájemné činí 4 600 Kč měsíčně. Žalobkyně toto nájemné hradí ze svého bankovního účtu. Při podpisu nájemní smlouvy složila též vratnou kauci ve výši 4 600 Kč. Žalobkyně nosí kontaktní čočky. Matka žalobkyně uhradila v září 2021 za notebook částku 15 399 Kč. Žalobkyně nosí kontaktní čočky. 12. Žalovaný byl soudem při jednání konaném dne 12. 1. 2022 řádně poučen dle ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), aby doplnil svá tvrzení ohledně nedostatku finančních prostředků na úhradu výživného ve výši 4 500 Kč měsíčně a aby označil všechny důkazy k prokázání těchto tvrzení, jinak může být se svojí obranou proti žalobě neúspěšný. Žalovaný však soudu v reakci na toto poučení předložil ve stanovené lhůtě 30 dnů pouze seznam svých příjmů a výdajů bez toho, aby označil nebo předložil jakékoliv důkazy k jejich prokázání. Stejnou lhůtu přitom soud stanovil oběma účastníkům též pro koncentraci řízení. <i>13. Podle ustanovení § 910 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.</i> <i>14. Podle ustanovení § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.</i> <i>15. Podle ustanovení § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.</i> <i>16. Podle ustanovení § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.</i> 17. Z výše uvedených zákonných ustanovení vyplývá, že vyživovací povinnost rodiče k jeho dítěti trvá do doby, než toto dítě nabude schopnosti samo se živit. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně dosud řádně studuje v prezenční formě studia na vysoké škole, vyživovací povinnost jejích rodičů k ní dosud trvá. Výživné ve výši 1 800 Kč měsíčně bylo žalovanému stanoveno v době, kdy žalobkyně byla ještě nezletilá, kdy jí bylo 7 let. Žalobkyni dle jejího tvrzení podporuje z velké části matka. Účastníci řízení učinili nesporným, že žalovaný žalobkyni v předmětném období hradil pravidelně částku 2 500 Kč měsíčně. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že výše výživného požadovaná žalobkyní, tj. 4 500 Kč měsíčně, je zcela odůvodněná. Žalobkyně prokázala, že studuje na vysoké škole v Brně a že zde má pronajatý pokoj v rodinném domě. Prokázané náklady na tento pronájem činí 4 600 Kč měsíčně. Při současných cenách nájmů ve městě Brně nelze v žádném případě konstatovat, že by se jednalo o částku nepřiměřenou místním poměrům. Žalovaná též prokázala, že jí matka v září 2021 koupila v souvislosti s nástupem na univerzitu notebook a dále, že v září 2021 hradila též další náklady související s pobytem v Brně. Ačkoli další náklady žalobkyně (kormě platby za kontaktní čočky) neprokázala, je zcela zřejmé, že tyto představují náklady na stravu, ošacení, hygienické pomůcky apod. Je třeba též přihlédnout k nákladům na dojíždění ze školy do místa bydliště (např. na víkendy nebo prázdniny). Při aktuálních maloobchodních cenách a vysoké míře inflace je zcela zřejmé, že odůvodněné měsíční náklady žalobkyně činí minimálně dvojnásobek částky přiznaného výživného. Žalovaný přitom i přes řádné a konkrétní poučení soudu neprokázal, že by nebyl schopen požadované výživné hradit. Neprokázal ani výši svých příjmů, ani výdajů. Soud tak vycházel z tvrzení žalovaného, že jeho příjmy za období září 2021 až leden 2022 činily v průměru 29 894 Kč měsíčně. V případě, že příjmy žalovaného budou v následujících měsících nižší a žalovaný toto bude schopen prokázat, může soud požádat o snížení výživného. V nyní projednávané věci však soud rozhodoval dle stavu ke dni vyhlášení rozsudku. Průměrné měsíční výdaje tvrzené žalovaným, a to včetně přepočtených ročních výdajů, činí cca 14 075 Kč. Rozdíl příjmů a výdajů žalovaného tak činí 15 819 Kč a po odečtení výživného (4 500 Kč) mu pro jeho další potřeby stále zbude částka 11 319 Kč, která není nikterak nízká. Za situace, kdy z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovanému již odpadla vyživovací povinnost k dceři [jméno] a žalovaný netvrdil, že by mu nějaká jiná vyživovací povinnost přibyla, má soud za to, že s ohledem na tvrzené příjmy a výdaje žalovaného je tento schopen hradit žalobkyni výživné v částce 4 500 Kč měsíčně. Takto stanovené výživné je přitom pod spodní hranicí výživného (4 800 Kč – 6 600 Kč) vypočteného dle orientačních tabulek Ministerstva spravedlnosti ČR, které zohledňují příjmy povinné osoby, počet vyživovacích povinností povinné osoby a též věk osoby oprávněné. Žalovaný přitom netvrdil, že by měl nějaké zdravotní omezení nebo nějaké mimořádně vysoké výdaje apod., které by odůvodňovaly výraznější snížení výživného pod žalovanou částku. Je přitom třeba mít na paměti, že řízení v této věci řízením sporným a břemeno tvrzení a