7 C 269/2021-64 — Okresní soud v Třebíči

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 204 Kč za provedené servisní práce a cestovné. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti němuž podala žalovaná v zákonné lhůtě odpor, který odůvodnila tím, že si žádné servisní práce u žalobkyně neobjednala, nesjednala jejich rozsah ani cenu. Žalovaná proto namítla nedostatek pasivní legitimace. Rovněž namítla, že žalobkyně neprokázala odeslání ani doručení faktury. 3. Ze smlouvy na poskytování služeb [číslo] bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o bezdrátovém připojení k metropolitní síti JaroNet, na dobu určitou v trvání dvou roků. Smlouva byla uzavřena dne 13. 12. 2012. Ze zápůjčního protokolu [číslo] bylo zjištěno, že dne 13. 12. 2012 byl žalobkyni předán komplet pro příjem a vysílání dat. 4. Z dopisu žalované ze dne 29. 12. 2019 vyplývá, že neuznává fakturu a její výši [číslo] ze dne 26. 11. 2019 s tím, že si žádné služby neobjednávala ani nezpozorovala žádné změny na internetu. 5. Z e-mailu Michaely Prokešové ze dne 3. 1. 2020 bylo zjištěno, že se jedná o reakci na dopis žalované ze dne 29. 12. 2019 a že žalovaná měla zájem o zvednutí rychlosti internetového připojení a prověření linky, neboť se rychlost připojení nezdála v pořádku. Následně došlo k výměně antény, aktualizaci aplikace na televizi a připojení klávesnice TV. 6. Ze servisního protokolu/dodacího listu ze dne 3. 8. 2016 bylo zjištěno, že jako zákazník je uvedena žalovaná, nicméně podpis zákazníka patří jiné osobě. Stejný podpis je též na dodacím listu ze dne 12. 11. 2019. 7. Ze všeobecných podmínek poskytování služby JaroNet účinných od 1. 10. 2011 vyplývá, že v bodě 6. jsou upraveny ceny služeb a jejich vyúčtování. Konkrétní částky však zde uvedeny nejsou. Podmínky jsou podepsány žalovanou. Výše cen zboží a služeb pak vyplývá z tabulky s označením„ ceny zboží a služeb“. Tabulka je samostatná, není datována a není na ní žádný podpis. 8. Ze servisního protokolu [číslo] ze dne 12. 11. 2019 vyplývá, že přebírající – žalovaná převzala uvedeného dne zde specifikované zařízení a jeden kus napájení a dále je zde vyčísleno cestovné, vyúčtování času stráveného na cestě a času montáže. Celková cena je uvedena 4 199 Kč. Jako přebírající však není podepsána žalovaná. V textu protokolu je jiným stylem písma uveden popis prováděných prací a použitého materiálu a jiným stylem písma účtované částky a počet ujetých kilometrů. 9. Z výslechu svědka Ing. Jaroslava Šmahela bylo zjištěno, že žalovaná je jeho přítelkyně. V době, kdy byla v nemocnici, pobýval v jejím domě v Dolních Vilémovicích a telefonoval žalobkyni s tím, že nefunguje řádně internet. Žalobkyně mu nabídla bezplatnou zkoušku navýšení kapacity. Žalované se na souhlas s tímto postupem neptal, neboť mu bylo potvrzeno žalobkyní, že je to bezplatné. Při podpisu protokolu tam žádné poplatky uvedeny nebyly, ani technik o penězích nic neříkal. Svědek potvrdil, že podpis na protokolu ze dne 12. 11. 2019 je jeho. Svědek nikdy neměl plnou moc od žalované k jednání se žalobkyní. 10. Soud se neztotožnil s námitkou věcné nepříslušnosti vznesenou žalovanou, neboť dle názoru soudu nespadá předmět tohoto sporu pod ust. § 129 zákona č. 127/2005 Sb., a tuto námitku proto výrokem I. zamítl. 11. Po právní stránce soud věc posuzoval dle ust. § 419 a násl., § 1810 a násl. 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále je „o.z.“). 12. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela nedůvodná, neboť žalovaná není pasivně věcně legitimována. V průběhu řízení totiž nebylo prokázáno, že by svědek [příjmení] za žalovanou jednal na základě jejího zmocnění. Přestože za žalovanou v minulosti prokazatelně ve vztahu k žalobkyni jednal, žalobkyně neprokázala, že tomu tak bylo i v projednávané věci. Sám svědek totiž uvedl, že jednal bez vědomí žalované, která byla v té době hospitalizována v Praze. Žalovaná přitom od počátku řízení tvrdí, že si u žalobkyně předmětné práce neobjednala. I v případě, že by soud připustil, že žalovaná pasivně věcně legitimována je, žalobkyně neprokázala, že by cena za objednané práce byla sjednána, neboť ceník nebyl součástí smlouvy ani všeobecných obchodních podmínek, nebyl datován, ani podepsán. S ohledem na shora uvedené soudu nezbylo, než žalobu výrokem II. zcela zamítnout. 13. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla v řízení plně úspěšnou a má tudíž podle uvedeného zákonného ustanovení proti žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ust. § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal. Náklady řízení potom soud vyčíslil jako součet následujících položek: -) odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), ve výši 4 x 1 000 Kč za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odpor, účast u jednání ve dnech 16. 5. a 29. 8. 2022), -) 4 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, -) náhrada za promeškaný čas strávený cestou ke dvěma jednáním soudu a zpět (Praha – Třebíč a zpět) v rozsahu 20 půlhodin, tj. 20 x 100 Kč, celkem 2 000 Kč, -) cestovné ve výši 4 687,98 Kč za dvě cesty z Prahy do Třebíče a zpět vozidlem [anonymizována dvě slova], [registrační značka], za celkem 660 km (2 zpáteční cesty) při průměrné spotřebě 5,4 l /100 km, použitém palivu benzin (95 oktanů) s cenou dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. ve výši 44,50 Kč za litr a náhradě za použití vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve výši 4,70 Kč/km. 14. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalované nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.