7 C 284/2022-20 — Okresní soud v Třebíči

<b>ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b> Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobce proti žalovanému na zaplacení částky 504 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu převozu žalovaného služebním vozidlem žalobce do Protialkoholní záchytné stanice Jihlava, kdy bylo najeto 78 km. Náklady na převoz spočívající v náhradě za použití služebního dopravního prostředku byly žalobcem vyúčtovány v celkové výši 504 Kč. Žalovaný byl písemnou výzvou vyzván k zaplacení žalované částky nejpozději do 23. 12. 2021 a následnou výzvu byla žalovanému dána další lhůta pro úhradu, a to do 19. 1. 2022. Žalovaný však do dne podání žaloby dlužnou částku neuhradil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobce), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) - žalovaný. V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že žalovaný byl v době převozu do protialkoholní záchytné stanice pod vlivem alkoholu, o čemž svědčí záznam protialkoholní záchytné stanice a za této situace je povinen uhradit náklady na převoz do tohoto zařízení. Výše těchto nákladů byla prokázána jejich vyčíslením ze dne 2. 12. 2021 a kopií velkého technického průkazu použitého služebního vozidla. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ode dne 20. 1. 2022 ocitl vůči žalobci v prodlení s plněním peněžitého závazku, je povinen mu uhradit i úroky z prodlení v zákonné výši. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek a ve vztahu k úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce, který byl ve věci plně úspěšný, má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce, jako účastník řízení, který nebyl v řízení zastoupen, ani neprokázal výši vynaložených nákladů, má právo na náhradu nákladů řízení v paušální výši, a to podle § 151 odst. 3 o. s. ř., podle něhož platí, že účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Co se týče výše takové paušální částky, ta se v daném případě řídí § 2 odst. 1 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., tedy je stanovena ve výši 100 Kč za jeden úkon vymezený v § 1 odst. 3 cit. vyhlášky. Žalobce požadoval zaplacení částky 400 Kč za čtyři úkony (opatření listinných důkazů, 2 x výzva k plnění a návrh ve věci samé). Soud však žalobci přiznal na nákladech řízení pouze částku 200 Kč za výzvu k úhradě a návrh ve věci samé (výrok II.). Výrok o zaplacení soudního poplatku vyplývá z ust. § 2 odst. 3 ve spojení s ust. § 11 odst. 2 písmeno a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle něhož je žalobce od platby soudního poplatku osvobozen a poplatková povinnost přechází na žalovaného. Výše soudního poplatku odpovídá vzhledem k datu zahájení řízení položce 2, bod 1., písmeno a) Sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek může žalovaný uhradit buď v kolcích anebo platbou na účet Okresního soudu v Třebíči [číslo] [variabilní symbol].