7 C 300/2022-16 — Okresní soud v Třebíči

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 10. 5. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 9 704 Kč z titulu splnění závazku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky dne 28. 1. 2022. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč splatný dne 2. 3. 2022. Schopnost žalovaného úvěr splácet byla ověřena z potvrzení o jeho příjmech vydaným zaměstnavatelem, jeho životní náklady byly zjištěny z údajů v čestném prohlášení žalovaného a ze statistického modelu. Žalobou uplatněný nárok představuje součet jistiny dluhu ve výši 3 000 Kč, smluvní pokuty v celkové výši 900 Kč, smluvních nákladů na upomínání ve výši 450 Kč a 650 Kč, nákladů na předání pohledávky k inkasnímu řízení ve výši 1 500 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč. Žalovaný dosud svoje závazky vyplývající ze smlouvy ani částečně nesplnil a nereagoval ani na výzvu žalobkyně zaslanou mu před zahájením řízení. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud provedl dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky 28. 1. 2022, předsmluvní informací poskytnutou žalovanému, potvrzením o platbě ze dne 28. 1. 2022, rozpisem účelně vynaložených nákladů žalobkyně, posouzením úvěruschopnosti žadatele, výpisem z Centrální evidence exekucí (dále jen„ CEE“), výplatními páskami žalovaného za měsíce listopad a prosinec 2021, upomínkami žalobkyně z 10. 3. 2022 a ze dne 23. 3. 2022 včetně podacích lístků ze dne 10. 3. 2022 a ze dne 23. 3. 2022, předžalobní upomínkou ze dne 4. 4. 2022 a podacím lístkem z téhož dne. Na základě těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobkyně, jejichž správnost nebyla žalovaným v řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla na základě žádosti žalovaného ze dne 28. 1. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dle ust. § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč splatný dne 2. 3. 2022. Schopnost žalovaného úvěr splácet byla ověřena z potvrzení o jeho příjmech vydaným zaměstnavatelem, lustrací žalovaného v CEE a jeho životní náklady byly získány z údajů v čestném prohlášení žalovaného a ze statistického modelu, přičemž vzhledem k výši úvěru považuje soud tento způsob ověření schopnosti žalovaného splácet úvěr za dostatečný. Mezi účastníky byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 15 % jistiny úvěru za každé porušení smlouvy. Žalovaný svoje závazky vyplývající ze smlouvy dosud ani částečně nesplnil. Žalobkyni tak vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru. Za důvodný považuje dále soud požadavek žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 x 450 Kč, neboť tato pokuta byla řádně sjednána dle § 2048 a následujících o. z.. Oporu ve smlouvě uzavřené mezi účastníky má rovněž požadavek žalobkyně na zaplacení nákladů na upomínání ve výši 650 Kč za první upomínku, 450 Kč za další upomínku a požadavek na zaplacení částky 1 500 Kč za předání pohledávky k inkasnímu řízení (čl. 7. smlouvy). Soud taktéž shledal platně sjednaným poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 240 Kč, a proto podané žalobě jako důvodné zcela vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni celkovou částku 9 740 Kč v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody k případnému výjimečnému stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl vůči žalobkyni v prodlení s placením peněžitého závazku, uložil mu soud povinnost uhradit žalobkyni též zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru ode dne 3. 3. 2022, neboť úvěr se stal splatným dne 2. 3. 2022, a to ve výši odpovídají ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši zaplaceného soudního poplatku, tj. 400 Kč. Jiné náklady řízení žalobkyně nepožadovala.