7 C 70/2022-17 — Okresní soud v Třebíči

Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 7. 1. 2022 domáhá se žalobce po žalovaném zaplacení částky 44 800 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Exekutorským úřadem Žďár nad Sázavou, soudní exekutor Mgr. [jméno] [příjmení], se sídlem [adresa] zn. 179 EX 2/20 exekuční řízení na majetek žalovaného jako povinného k uspokojení pohledávky oprávněného. Toto řízení skončilo v roce 2021 úplným vymožením pohledávky oprávněného. Na účet jmenovaného exekutorského úřadu byly v uvedeném řízení omylem poukazovány z účtu žalobce měsíční splátky určené pro zcela jiné exekuční řízení, kde byl žalobce plátce mzdy povinného. K omylu došlo tím, že žalobce odesílal platby exekutorskému úřadu pod variabilním symbolem 220 (řízení, kde byl žalovaný povinným) místo správného variabilního symbolu [číslo] Celkem takto zaplatil žalobce na účet exekutorského úřadu částku 44 800 Kč ve prospěch žalovaného, jedná se o 14 plateb po 3 200 Kč v období duben 2020 až květen 2021. Závazek žalovaného jako povinného tak byl splněn výrazně dříve a exekuční řízení tak mohlo skončit podstatně rychleji. Ze strany žalobce se tedy jedná o plnění, které měl plnit po právu sám někdo jiný. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv k tomu byl soudem písemně vyzván. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Z listin připojených k žalobě soud zjistil, že žalobce odeslal v období od 8. 4. 2020 do 9. 6. 2021 celkem v 16ti případech na účet č. [bankovní účet] částku 3 200 Kč s variabilním symbolem 220. Následně žalobci byla ze stejného účtu 2x vrácena zpět částka 3 200 Kč od Mgr. [jméno] [příjmení] s označením„ přeplatek [celé jméno žalovaného]“. Žalobce žalovaného vyzval k vydání bezdůvodného obohacení dopisem ze dne 16. 8. 2021. Následně zaslal žalovanému předžalobní upomínku dne 5. 10. 2022. Žalovaný dosud požadovanou částku žalobci ani částečně neuhradil. Po právní stránce posoudil soud uplatněný nárok dle níže citovaných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“). <i>Dle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce za žalovaného uhradil z důvodu chybně uvedeného variabilního symbolu na účet soudního exekutora částku v celkové výši 44 800 Kč. Jednalo se tedy o plnění za jiného ve smyslu citovaného ust. § 2991 odst. 2 o.z., neboť uvedenou částku měl žalovaný po právu plnit sám. Žalobce žalovaného vyzval k vydání bezdůvodného obohacení, avšak bezúspěšně. Soud proto žalovanému uložil uhradit žalobci uvedenou částku včetně zákonného úroku prodlení. Žalovanému byla fikcí doručena výzva k vydání bezdůvodného obohacení dne 23. 8. 2021 Lhůta k úhradě byla stanovena v trvání 10ti dnů, splatnost proto nastala dne 2. 9. 2021. Vzhledem k tomu, že žalovaný uvedenou částku ve stanovené lhůtě neuhradil, ocitl se nejpozději dne 3. 9. 2021 v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení. Výše zákonného úroku z prodlení přitom odpovídá ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalovaného. Soud proto žalobě i v této části vyhověl. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o.s.ř.“). Žalobce byl v řízení plně úspěšný, žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky vyzval a má tudíž podle uvedených zákonných ustanovení proti žalovanému právo na plnou náhradu nákladů řízení. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ust. § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal. Náklady řízení potom soud vyčíslil jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 1 792 Kč, paušální částka náhrada výdajů nezastoupeného účastníka řízení dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. 2 x 300 Kč za předžalobní výzvu a podanou žalobu. Lhůta k úhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.