12 C 57/2023-14 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku ve výši 15 545,15 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky řízení jako smluvními stranami. Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel toliko z předložených listin –smlouvy o úvěru, upomínek, výzvy před podáním žaloby, obratové historie. Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci: V řízení zůstalo nesporným, že žalovaný jako dlužník dne 5. 11. 2019 s žalobkyní jako věřitelem uzavřel smlouvu o poskytnutí úvěru a z něj vyčerpané finanční prostředky se zavázal splácet, což však řádně nečinil. Žalovaný tak nesporně dluží žalobkyni již splatnou částku 15 454,15 Kč, přičemž je v prodlení s její úhradou a kromě sjednaného úroku z úvěru a poplatků je tak povinen hradit i zákonný a smluvní úrok z prodlení. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ačkoli žalobkyně nesporně dostála svým povinnostem, jež jí ukládá ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, resp. svým povinnostem smluvním, žalovaný přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne řádně nesplnil splatný předmět vypovězené smlouvy o úvěru a dostal se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. V důsledku této skutečnosti je žalovaný kromě nesplacené jistiny úvěru a sjednaného úroku z něj povinen hradit i tzv.„ zákonný“ úrok z prodlení v návaznosti na ustanovení § 1970 občanského zákoníku. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů spojených s uplatním pohledávky ve výši 300 Kč. Konkrétní způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.