13 C 34/2019-333 — Okresní soud v Třebíči

1. Podanou žalobou domáhal se žalobce prostřednictvím svého právního zástupce stanovení povinnosti žalované zaplatit mu částku 14 268 Kč s poplatkem z prodlení ve výši 1 promile (nejméně však 10 Kč za každý i započatý měsíc prodlení) za každý dne prodlení z částky 2 979 Kč od 1. 6. 2016 do zaplacení, 5 910 Kč od 1. 6. 2017 do zaplacení, 5 379 Kč od 1. 6. 2018 do zaplacení z titulu neuhrazeného vyúčtování služeb.2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila s tím, že jednotlivá vyúčtování služeb za období let 2015, 2016 a 2017 považuje za nesprávná. Konkrétně pak nesprávnost spatřuje v blíže nevysvětlených dopočtech spotřeby vody a přepočtech její ceny nad rámec ceny vodného a stočného platného pro rok 2015 mj. pro , adresa, ve výši 85,73 Kč/m3. Za rok 2015 např. dle bližší kalkulace rozúčtování TUV pro byty (celý bytový dům) udává žalobce spotřebu podle vodoměru pro kotelnu 351 m3 a podle poměrových měřidel v jednotlivých bytech 278 m3 s tím, že z ceny 85,73 Kč/3, na základě zjištěného rozdílu, pro tyto účely vyrobí cenu 108,24 Kč/m3. U studené vody postupuje obdobně a odchylka je zřejmě ještě vyšší. Jde o navýšení blížící se 30%. Takový postup nemá oporu v právních předpisech a případné odchylky měření dosahují značné výše, kterou nelze považovat za běžnou či akceptovatelnou s tím, že navíc bude bez dalšího přenesena pronajímatelem na nájemce. Částka neoprávněně účtovaná jen v souvislosti s navýšením cen vody dosahuje u žalované pro rok 2015 minimálně 1 912,84 Kč. Obdobná situace se týká i vyúčtování za další období, kterých se týká žaloba. V tomto směru pak žalovaná navrhla provedení znaleckého zkoumání.3. Soud, vycházeje ze znění podané žaloby a doplňujících vyjádření účastníků, provedl dále dokazování zejména kopií smlouvy o nájmu bytu ze dne 24. 11. 2014, kopií výpočtového listu platného od 1. 12. 2014, protokolem o vyúčtování služeb za období 2015/01 – 2015/12, protokolem o vyúčtování služeb za období 2016/1 - 2016/12, protokolem o vyúčtování služeb za období 2017/01 - 2017/12, výpisem konta k datu 21. 2. 2019, předsoudní výzvou ze dne 2. 5. 2019, korespondencí účastníků, pokladními doklady, znaleckým posudkem Ing. Martina Škopka č. 003/158/20, dodatky č. 158/20-D01 a 003-158/20-D02, VY01-003-158/20, výslechem znalce a přehledy odečtů měřidel a fotodokumentací.4. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci:Žalobce uzavřel s žalovanou dne 24. 11. 2014 smlouvu o nájmu bytu, podle níž jí pronajal byt č. , hodnota, o velikosti 1+1 v 2. podlaží domu č.p. 904 na , adresa, , a to na dobu neurčitou. Nájemné a zálohy za služby spojené s užíváním bytu byly splatné dle č.l. V.2 a VI.2.5 nájemní smlouvy vždy do posledního dne daného kalendářního měsíce, výše záloh na služby činila od 1. 12. 2014 dle výpočtového listu z 24. 11. 2014 částku 1 680 Kč měsíčně. Dle čl. 2.7. smlouvy o nájmu bytu vyúčtuje pronajímatel (zde žalobce) skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby nájemci (zde žalované) vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 30. dubna roku následujícího po zúčtovacím období. Finanční vyrovnání provedou pronajímatel a nájemce v dohodnuté lhůtě do 31. 5. roku následujícího po zúčtovacím období. V případě nedoplatku vyplývajícího z vyúčtování je nájemce zavázán tento nedoplatek uhradit pronajímateli dle dispozic uvedených ve vyúčtování.5. Na základě výše uvedeného žalobce zaslal žalované: 1) protokol o vyúčtování služeb za období 2015/01-2015/12 ze dne 7. 4. 2016 na částku 9 079 Kč, splatnou dne 31. 5. 2016, žalovaná na tuto vyúčtovanou částku uhradila doposud ve splátkách pouze 6 100 Kč a jako dluh tak zůstává částka 2 979 Kč, 2) protokol o vyúčtování služeb za období 2016/1-2016/12 ze dne 4. 4. 2017 na částku 8 310 Kč splatnou dne 31. 5. 2017, žalovaná na tuto vyúčtovanou částku uhradila doposud ve splátkách pouze 2 400 Kč a jako dluh tak zůstává částka 5 910 Kč, 3) protokol o vyúčtování služeb za období 2017/1-2017/12 ze dne 5. 4. 2018 na částku 6 779 Kč, splatnou dne 31. 5. 2018, žalovaná na tuto vyúčtovanou částku uhradila doposud na splátkách pouze 1 400 Kč a jako dluh zůstává částka 5 379 Kč.6. Na službách souvisejících s užíváním bytu tedy žalovaná dle výše cit. protokolů dluží k datu podání žaloby celkem částku 14 268 Kč, kterou i přes výzvu neuhradila. V průběhu řízení vzal žalovaný žalobu jako nedůvodnou zpět co do částky celkem 116 Kč za rok 2015, 132 Kč za rok 2016 a 98 Kč za rok 2017 a soud proto řízení v této části zastavil.7. Ze znaleckých posudků znalce Ing. Martina Škopka č. 003/158/20, dodatků č. 158/20-D01, 003-158/20-D02, VY01-003-158/20 a zejména výslechu znalce před soudem vyplynulo, že nesprávně účtovaná byla žalované spotřeba vody za období let 2015 - 2017 v částce 346,74 Kč, přičemž vyúčtování žalovaného pak absentovalo některé zákonné náležitosti, částečně pak byla nesprávná i terminologie použitá žalobcem ve vyúčtování, tedy si musel jako odborník některé věci dovodit.8. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ust. § 2.235 a násl. občanského zákoníku otázku úroku z prodlení pak posuzoval podle ustanovení § 1970 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku v platném znění.9. V projednávané věci soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že ačkoli žalobce jako pronajímatel předal žalované jako nájemci byt ve stavu způsobilém k řádnému užívání a zajistil tak plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním předmětu nájmu bytu, žalovaná nedostála svým povinnostem zákonným a smluvním povinnostem, tedy povinnostem platit pronajímateli za služby vyúčtované částky a za roky 2015 - 2017 pak žalobci konkrétně dluží v souvislosti s odběrem vody celkem 13 922 Kč. V části žaloby týkající se příslušenství pohledávky má pak soud za zcela prokázané, že žalovaná se po obdržení jednotlivých protokolů o vyúčtování dostala vždy k 1. dni 6 měsíce do prodlení s plněním peněžního závazku a soud tak žalobci přiznal dle ust. § 1970 NOZ právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši odpovídající zákonným kritériím. Ve vztahu k tvrzeným formálním nedostatkům vyúčtování žalobce pak soud uvádí, že přes znalcem uvedené nedostatky nepovažuje bez dalšího vyúčtování za neplatná a proto z těchto (mimo nesprávného vyúčtování co do částky 346,74 Kč) vycházel.10. S ohledem na výše uvedené pak soud rozhodl o návrhu žalobce ve znění výrokové části pod bodem I. tohoto rozhodnutí.11. Výrokem II. pak byl soud nucen žalobu co do požadovaného příslušenství – poplatku z prodlení zamítnout, neboť tento byl od 1. 1. 2016 novelou č. 104/2015 zákona č. 67/2013 Sb. zrušen.12. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy soud s ohledem na zamítavý výrok II. rozsudku (kdy výše žalované částky 13 922 Kč a požadovaného poplatku z prodlení 29 326 Kč činila ke dni vyhlášení rozsudku celkem 43 318 Kč) ve věci převážně úspěšné žalované přiznal 64% náhradu nákladů řízení, a to 6 úkonů právní služby po 1 700 Kč, po částečném zpětvzetí 3 úkony právní služby po 1 660 Kč a 9 x 300 Kč rež. paušály, to vše ve smyslu vyhl. č. 177/1996 Sb., tedy náklady řízení v celkové výši 11 385 Kč.13. Konkrétní způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalované nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.14. Výrokem IV. pak soud rozhodl ve smyslu ust. § 148 o.s.ř. o povinnosti účastníků uhradit v průběhu řízení vzniklé náklady státu.