21 C 48/2022-87 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhal se žalobce stanovení povinnosti žalovaným zaplatit mu částku celkem 13 848 Kč s příslušenstvím z titulu dlužných plateb v souvislosti s užíváním bytu. Žalovaní zůstali ve věci bez vyjádření, přičemž se souhlasem obou procesních stran soud ve věci jednal a rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. Soud, vycházeje ze skutkových tvrzení žaloby, provedl ve věci dokazování zejména částečným výpisem [list vlastnictví], nájemní smlouvou ze dne 27. 4. 2018, dodatkem č. 1 ze dne 26. 4. 2019, dodatkem č. 2 ze dne 24. 4. 2020, evidenčním listem ze dne 27. 4. 2018, protokolem o vyklizení bytu ze dne 18. 10. 2021, smlouvou o správě bytového fondu, nebytových prostor a ubytovny ve vlastnictví města Třebíče, výzvou k úhradě závazku – upomínkou 4 (za období 10/2018 – 7/2022) ze dne 26. 10. 2022 a s ní souvisejícím dokladem o prodlení, rozpisem úhrad ze dne 4. 5. 2018 na částku 4 160 Kč, rozpisem úhrad ze dne 18. 10. 2021 na částku 941 Kč, vyúčtováním provozních nákladů za období od 27. 4. 2018 do 31. 12. 2018 ze dne 24. 4. 2019, vyúčtováním provozních nákladů za období 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 ze dne 27. 4. 2020, vyúčtováním provozních nákladů za období 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 ze dne 26. 4. 2021, vyúčtováním provozních nákladů za období od 1. 1. 2021 do 18. 10. 2021 ze dne 13. 4. 2022. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: Na základě mezi účastníky uzavřené nájemní smlouvy ze dne 12. 4. 2018 užívali žalovaní byt [číslo] v domě [adresa] na ulici [ulice] v [obec]. Přestože tímto žalovaným vznikla povinnost hradit žalobci měsíčně nájemné a zálohy na služby, takto řádně nečinili a za období od 1. 11. 2018 do 30. 6. 2021 dluží úrok z prodlení za pozdně uhrazené platby nájemného, záloh na služby, poskytované s bydlením a z nedoplatku z vyúčtování těchto služeb ve výši 3 038 Kč a nájemné a zálohy na služby, poskytované s bydlením za měsíce7 /2021-10/2021 ve výši 10 810 Kč. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ust. § 2.201 a násl. občanského zákoníku otázku úroku z prodlení pak posuzoval podle ustanovení § 1970 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku v platném znění. V projednávané věci je tedy nepochybné, že ačkoli žalobce jako pronajímatel předal žalovaným jako nájemcům byt ve stavu způsobilém k řádnému užívání a zajistil plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu, žalovaní nedostáli svým smluvním i zákonným povinnostem, a to hradit řádně a včas sjednané nájemné a služby. Soud jim proto uložil tuto povinnost ve znění výroku I. rozsudku, a to včetně požadovaného příslušenství ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal proti žalovaným právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v zaplaceném soudním poplatku a paušální náhradě nezastoupeného účastníka.