4 C 144/2023-33 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 27. 4. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 32 460 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], a žalovanou byla dne 13. 12. 2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 25 000 Kč. Tuto částku si žalovaná převzala v hotovosti stejného dne, což stvrdila podpisem smlouvy. V předmětné smlouvě o úvěru se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 25 000 Kč a zaplatit mu další částku 20 000 Kč představující smluvní úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 5 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroků a poplatků se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobce zaplatit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 750 Kč, poslední splátka byla splatná 6. 2. 2020. Na úhradu závazků z této smlouvy žalovaná dosud zaplatila právnímu předchůdci žalobce pouze částku 12 540 Kč. Schopnost žalované splnit závazky ze smlouvy byla právním předchůdcem žalobce ověřena z údajů o majetkových, rodinných, pracovních a jiných poměrech zaznamenaných v kartě zákazníka, které byly ověřeny zejména z příjmu sociálních dávek a dávek v mateřství od Úřadu práce a z veřejně dostupných registrů. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022 přešla s účinností k tomuto dni předmětná pohledávka vůči žalované na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalované dne 1. 11. 2022 písemně oznámeno. Žalovaná dosud žalobci spornou částku po postoupení pohledávky ani částečně nezaplatila a nereagovala ani na výzvu žalobce před zahájením řízení. 2. Žalobce i žalovaná souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti, a soud proto dle § 115a o. s. ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 3. Soud provedl dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 13. 12. 2018 včetně smluvních podmínek právního předchůdce žalobce, kartou zákazníka k předmětné smlouvě, smlouvou o postoupení pohledávek z 1. 11. 2022 včetně její přílohy obsahující seznam postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky z 24. 11. 2022 včetně podacího lístku a výzvou žalobce z 10. 3. 2023 včetně podacího lístku. 4. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovanou v průběhu řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], a žalovanou byla dne 13. 12. 2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 25 000 Kč. Tuto částku si žalovaná převzala v hotovosti stejného dne, což stvrdila podpisem smlouvy. V předmětné smlouvě o úvěru se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 25 000 Kč a zaplatit mu další částku 20 000 Kč představující smluvní úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 5 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroků a poplatků se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobce zaplatit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 750 Kč, poslední splátka byla splatná 6. 2. 2020. Na úhradu závazků z této smlouvy žalovaná dosud zaplatila právnímu předchůdci žalobce pouze částku 12 540 Kč. Schopnost žalované splnit závazky ze smlouvy byla právním předchůdcem žalobce ověřena z údajů o majetkových, rodinných, pracovních a jiných poměrech zaznamenaných v kartě zákazníka, které byly ověřeny zejména z poukázek o příjmech žalované od Úřadu práce, její výdaje z nájemní smlouvy a další skutečnosti z veřejně dostupných registrů. Vzhledem k výši spotřebitelského úvěru poskytnutého žalované považuje soud tento způsob prověření úvěruschopnosti za dostačující. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022 přešla s účinností k tomuto dni předmětná pohledávka vůči žalované na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalované dne 24. 11. 2022 písemně oznámeno. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok na zaplacení jistiny dluhu a smluvních úroků z obchodních knih právního předchůdce žalobce vedených certifikovaným softwarem, o jejichž správnosti nemá soud pochyb. Ve smlouvě sjednanou výši nákladů za hotovostní inkaso splátek přitom považuje soud za službu poskytnutou žalované a neshledal v této části žádný důvod neplatnosti smlouvy. Rovněž část nároku označenou jako poplatek za administrativní činnost lze považovat za úhradu služeb poskytnutých žalované a i v této části neshledal soud žádné důvody neplatnosti smluvního ujednání ve smlouvě. Žalovaná se rovněž již ode dne následujícího po splatnosti první nezaplacené splátky ocitla vůči žalobci ohledně jistiny dluhu v prodlení se splněním peněžitého dluhu, a žalobci dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smluv vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto v těchto částech žalobě včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 32 460 Kč s přiznaným příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 5. Soud však neshledal žalobu jako důvodnou v částech týkajících se kapitalizovaných úroků i smluvních úroků od postoupení pohledávky do budoucna. Smluvní úrok byl ve smlouvě sjednán pevnou částkou 5 000 Kč, přičemž takto sjednaný smluvní úrok byl žalobci zcela zaplacen. Z žádného ustanovení smlouvy o spotřebitelském úvěru a smluvních podmínek právního předchůdce žalobce nevyplývá, že by měl být sjednán i smluvní úrok nad rámec smluvního úroku v předmětné smlouvě po splatnosti úvěru. V této části tak žalobou uplatněný nárok nemá oporu ve smluvním ujednání mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou, nelze jej dovodit ani z žádného ustanovení hmotného práva, a soud proto v této části žalobu jako nedůvodnou zamítl. 6. O nákladech řízení rozhodl soud dne § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaná byla v řízení úspěšná ze 67 % a žalobci tak přísluší právo na zaplacení 26 % jemu vzniklých nákladů řízení (67 % - 37 %). Náklady řízení vzniklé žalobci představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 299 Kč, odměnu advokáta ve výši 1 500 Kč za tři hlavní úkony (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalované před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) po 500 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tři paušální náhrady po 300 Kč dle § 14b odst. 5 téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 504 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně. Celkem pak náklady řízení vzniklé žalobci činí 4 203 Kč a 26 % z ní odpovídá po zaokrouhlení částka 1 093 Kč. Právě v této výši proto soud žalobci právo na náhradu nákladů řízení přiznal.