5 C 125/2023-29 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 2. 11. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 3 410 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], a žalovaným byla dne 20. 2. 2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 15 000 Kč. Tuto částku si žalovaný převzal v hotovosti stejného dne, což stvrdil podpisem smlouvy. V předmětné smlouvě o úvěru se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 15 000 Kč a zaplatit mu další částku 12 000 Kč představující smluvní úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroků a poplatků se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce zaplatit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 450 Kč, poslední splátka byla splatná 16. 4. 2019. Na úhradu závazků z této smlouvy žalovaný dosud zaplatil právnímu předchůdci žalobce pouze částku 24 840 Kč. Schopnost žalovaného splnit závazky ze smlouvy byla právním předchůdcem žalobce ověřena z údajů o majetkových, rodinných, pracovních a jiných poměrech zaznamenaných v kartě zákazníka, které byly ověřeny zejména z výplatních pásek žalovaného, údajů žalovaného o jeho měsíčních výdajích ověřených ze SIPO a z veřejně dostupných registrů. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 přešla s účinností k tomuto dni předmětná pohledávka vůči žalovanému na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalovanému dne 3. 2. 2022 písemně oznámeno. Žalovaný dosud žalobci spornou částku po postoupení pohledávek ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce před zahájením řízení. 2. Žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 3. Soud provedl dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 20. 2. 2018 včetně smluvních podmínek právního předchůdce žalobce, kartou zákazníka k předmětné smlouvě, smlouvou o postoupení pohledávek z 7. 1. 2022 včetně její přílohy obsahující seznam postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky z 3. 2. 2022 včetně podacího lístku a výzvou žalobce z 4. 4. 2022 včetně podacího lístku. 4. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v průběhu řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], a žalovaným byla dne 20. 2. 2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 15 000 Kč. Tuto částku si žalovaný převzal v hotovosti stejného dne, což stvrdil podpisem smlouvy. V předmětné smlouvě o úvěru se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 15 000 Kč a zaplatit mu další částku 12 000 Kč představující smluvní úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroků a poplatků se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce zaplatit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 450 Kč, poslední splátka byla splatná 16. 4. 2019. Na úhradu závazků z této smlouvy žalovaný dosud zaplatil právnímu předchůdci žalobce pouze částku 24 840 Kč. Schopnost žalovaného splnit závazky ze smlouvy byla právním předchůdcem žalobce ověřena z údajů o majetkových, rodinných, pracovních a jiných poměrech zaznamenaných v kartě zákazníka, které byly ověřeny zejména z výplatních pásek žalovaného, údajů žalovaného o jeho měsíčních výdajích ověřených ze SIPO a z veřejně dostupných registrů. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 přešla s účinností k tomuto dni předmětná pohledávka vůči žalovanému na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalovanému dne 3. 2. 2022 písemně oznámeno. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok na zaplacení jistiny dluhu a smluvních úroků z obchodních knih právního předchůdce žalobce vedených certifikovaným softwarem, o jejichž správnosti nemá soud pochyb. Ve smlouvě sjednanou výši nákladů za hotovostní inkaso splátek přitom považuje soud za službu poskytnutou žalovanému a neshledal v této části žádný důvod neplatnosti smlouvy. Rovněž část nároku označenou jako poplatek za administrativní činnost lze považovat za úhradu služeb poskytnutých žalovanému a i v této části neshledal soud žádné důvody neplatnosti smluvního ujednání ve smlouvě. Žalovaný se rovněž již ode dnů následujících po splatnosti prvních nezaplacených splátek ocitl vůči žalobci ohledně jistiny dluhu v prodlení se splněním peněžitého dluhu, a žalobci dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smluv vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, přičemž kapitalizovaný úrok z prodlení do 7. 1. 2022 byl žalobcem vypočten správně. Soud proto v těchto částech žalobě včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 3 410 Kč s přiznaným příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. 5. Soud však neshledal žalobu jako důvodnou v částech týkajících se kapitalizovaných úroků i smluvních úroků od postoupení pohledávky do budoucna. Smluvní úrok byl ve smlouvě sjednán pevnou částkou 3 000 Kč, přičemž takto sjednaný smluvní úrok byl žalobci již částečně zaplacen a částečně přiznán. Z žádného ustanovení smlouvy o spotřebitelském úvěru a smluvních podmínek právního předchůdce žalobce nevyplývá, že by měl být sjednán i smluvní úrok nad rámec smluvního úroku v předmětné smlouvě po splatnosti úvěru. V této části tak žalobou uplatněný nárok nemá oporu ve smluvním ujednání mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, nelze jej dovodit ani z žádného ustanovení hmotného práva, a soud proto v této části žalobu jako nedůvodnou zamítl. 6. O nákladech řízení rozhodl soud dne § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V předmětné věci je při zohlednění příslušenství pohledávky ke dni rozhodnutí soudu výše přiznaného a zamítnutého žalobou uplatněného nároku téměř stejná. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.