5 C 131/2023-17 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 13. 1. 2023 ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 9 132 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému za jízdy dopravním prostředkem žalobce bez platných jízdních dokladů. Žalobu odůvodnil tím, že se žalovaný v [obec] ve dnech 6. 5. 2018, 18. 6. 2019, 4. 12. 2019, 8. 1. 2020, 13. 1. 2020 a 4. 7. 2020 ve vozidlech hromadné dopravy provozované žalobcem nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi žalobce platným jízdním dokladem, a naplnila tak podmínky pro to, aby po něm byl žalobce oprávněn požadovat za první tři jízdy jízdné ve výši 20 Kč a za další tři jízdy jízdné ve výši 24 Kč, a u všech jízd přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Dle smluvních přepravních podmínek byl žalovaný povinen zaplatit jízdné a přirážku do 15 kalendářních dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Žalovaný dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatil, přestože byl k jejímu zaplacení žalobcem písemně vyzván výzvou datovanou 14. 9. 2022, která byla žalovanému zaslána doporučeně na adresu jeho trvalého bydliště. 2. Žalobce i žalovaný se práva účasti na projednání věci vzdali a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 3. Soud provedl dokazování dohodami s cestujícím [číslo] výzvou žalobce adresovanou žalovanému datovanou 14. 9. 2022 včetně podacího lístku. Na základě těchto důkazů i skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v řízení zpochybněna, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný [celé jméno žalovaného] se nepochybně ve dnech 6. 5. 2018, 18. 6. 2019, 4. 12. 2019, 8. 1. 2020, 13. 1. 2020 a 4. 7. 2020 ve vozidlech hromadné dopravy provozované žalobcem nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi žalobce platným jízdním dokladem, a naplnila tak podmínky pro to, aby po něm byl žalobce oprávněn požadovat za první tři jízdy jízdné ve výši 20 Kč a za další tři jízdy jízdné ve výši 24 Kč, a u všech jízd přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Dle smluvních přepravních podmínek byl žalovaný povinen zaplatit jízdné a přirážku do 15 kalendářních dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Žalovaný dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatil, přestože byl k jejímu zaplacení žalobcem písemně vyzván výzvou datovanou 14. 9. 2022, která byla žalovanému zaslána doporučeně na adresu jeho trvalého bydliště. Dnem následujícím po splatnosti jednotlivých jízdných i přirážek se žalovaný vůči žalobci ocitl v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci proto dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění. Žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení přitom odpovídá ustanovení § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. Soud uložil žalovanému povinnost spornou částku včetně příslušenství žalobci zaplatit v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť vzhledem k bagatelní výši pohledávky žalobce neshledal důvod k tomu, aby byla stanovena lhůta k plnění delší nebo bylo žalovanému umožněno splnit tuto pohledávku ve splátkách. 4. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve věci plně úspěšnému žalobci. Tyto náklady představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dvě paušální náhrady právně nezastoupeného účastníka po 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. za zaslání výzvy žalovanému před zahájením řízení a podání žaloby.