5 C 153/2023-20 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 16. 1. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 55 986 Kč s příslušenstvím z titulu zaplacení smluvní pokuty dle smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným a zástavní smlouvy mezi stejnými subjekty. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], a žalovaným byla dne 25. 7. 2018 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr na bydlení až do částky 1 440 000 Kč, který se žalovaný zavázal spolu se smluvním úrokem ve výši 2,59% ročně splatit v 360 pravidelných měsíčních splátkách v předpokládané výši 5 757,36 Kč. Úvěr byl žalovaným ke dni 22. 7. 2020 vyčerpán v plné výši. Mezi stejnými smluvními stranami byla dále dne 25. 7. 2018 uzavřena zástavní smlouva [číslo] k nemovitostem zapsaným na [list vlastnictví] pro [územní celek] [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizována dvě slova]. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a právní předchůdce žalobce proto ke dni 12. 5. 2022 prohlásil v souladu se smlouvou úvěr za splatný. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 8. 2022 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému včetně smluvních pokut ze zástavní smlouvy postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Výše postupované jistiny činila 1 399 653 Kč. V souladu s ustanoveními zástavní smlouvy vzniklo právnímu předchůdci žalobce a následně žalobci právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 27 993 Kč v souvislosti s porušením pravdivosti prohlášení žalovaného o jeho způsobilosti plnit závazky z předmětné smlouvy o úvěru, o kterém žalovaný v rozporu se smlouvou právního předchůdce žalobce ani žalobce neuvědomil, neboť byl na zastavené nemovitosti žalovaného vydán exekuční příkaz k prodeji nemovitých věcí Exekutorským úřadem Brno, č.j. [číslo jednací] s právními účinky zápisu 22. 11. 2022, a dále vzniklo v důsledku porušení závazků stanovených zástavní smlouvou žalobci právo na zaplacení smluvní pokuty do výše 2% z dosud nesplacené jistiny úvěru, tedy do výše 27 993 Kč. Žalovaný dosud předmětnou smluvní pokutu žalobci nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení. 2. Žalobce i žalovaný souhlasili s jednáním v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 3. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 25. 7. 2018, zástavní smlouvou [číslo] ze stejného dne, obchodními podmínkami právního předchůdce žalobce, výpisem z katastru nemovitostí z [list vlastnictví] pro [územní celek] [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizována dvě slova], žádostmi žalovaného o čerpání úvěru z 29. 5. 2019, 30. 8. 2019, 30. 9. 2019, 4. 12. 2019 a 20. 7. 2020, výpisem z obchodních knih právního předchůdce žalobce ohledně předmětného úvěru, smlouvou o postoupení pohledávek mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem z 9. 8. 2022, oznámením o postoupení pohledávky z 11. 8. 2022 včetně dodejky, výzvou právního předchůdce žalobce zaslanou žalovanému z 13. 5. 2022 včetně dodejky a výzvou žalobce z 5. 1. 2023 včetně podacího archu. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], a žalovaným byla dne 25. 7. 2018 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr na bydlení až do částky 1 440 000 Kč, který se žalovaný zavázal spolu se smluvním úrokem ve výši 2,59% ročně splatit v 360 pravidelných měsíčních splátkách v předpokládané výši 5 757,36 Kč. Úvěr byl žalovaným ke dni 22. 7. 2020 vyčerpán v plné výši. Mezi stejnými smluvními stranami byla dále dne 25. 7. 2018 uzavřena zástavní smlouva [číslo] k nemovitostem zapsaným na [list vlastnictví] pro [územní celek] [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizována dvě slova]. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru řádně neplnil a právní předchůdce žalobce proto ke dni 12. 5. 2022 prohlásil v souladu se smlouvou úvěr za splatný. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 8. 2022 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému včetně smluvních pokut ze zástavní smlouvy postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. 4. Z textu zástavní smlouvy [číslo] soud zjistil, že v článku [číslo] bylo ujednáno, žalovaný jako zástavce prohlašuje a ujišťuje zástavního věřitele, že podle jeho nejlepšího vědomí neprobíhá ani nehrozí řízení před soudem či jiným orgánem veřejné moci (zejména výkon rozhodnutí, exekuce nebo insolvenční řízení), rozhodčí řízení ani šetření týkající se záležitostí zástavce, jeho majetku nebo jeho práv, které by mu mohlo, byť je potenciálně, bránit v plnění jeho povinností podle zástavní smlouvy nebo které by mohlo znemožnit či snížit vznik nebo výkon věcných práv či závazků založených zástavní smlouvou. Podle článku [číslo] této smlouvy přestane-li být některé prohlášení učiněné v zástavní smlouvě kdykoliv za trvání zástavní smlouvy pravdivé, zavazuje se zástavce o takové skutečnosti zástavního věřitele bez zbytečného odkladu informovat. Podle článku [číslo] stejné smlouvy v případě porušení závazků stanovených zástavní smlouvou zástavcem, je zástavní věřitel oprávněn uplatnit vůči zástavci nárok na smluvní pokutu až do výše 2% z dosud nesplacené jistiny úvěru. Smluvní pokuta je splatná do 30 dnů od doručení oznámení o uplatnění nároku na zaplacení smluvní pokuty zástavci. 5. Z aktuálního výpisu z katastru nemovitostí je zřejmé, že s právními účinky zápisu ke dni 22. 11. 2022 byl na zastavené nemovitosti žalovaného vydán Exekučním úřadem Brno pod č.j. [číslo jednací], exekuční příkaz k prodeji nemovitých věcí. Soud rovněž nemá důvod nevěřit tvrzení žalobce, že jej žalovaný o existenci tohoto exekučního příkazu ani řízení jemu předcházejícímu neuvědomil, a porušil tak shora citované ustanovení článku 1.1.4 zástavní smlouvy a je tak ohrožen výkon práv žalobce ze zástavní smlouvy. Podle článku 5.5.1 této smlouvy tak vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvní pokuty až do výše 2% z dosud nesplacené jistiny úvěru, která ve finančním vyjádření odpovídá částce 27 993 Kč. Co do výše vychází nesplacená jistina úvěru s příslušenstvím z obchodních knih právního předchůdce žalobce vedených certifikovaným bankovním softwarem, o jejichž správnosti nemá soud pochyb. Žalovaný se rovněž ode dne následujícího po splatnosti smluvní pokuty, tedy dne 30. 12. 2022, který je prvním dnem po uplynutí lhůty 30 dnů sjednané v článku 5.5.1 zástavní smlouvy, neboť výzva k plnění byla žalovanému zaslána 29. 11. 2022, ocitl v prodlení se splněním peněžitého dluhu. Žalobci tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení a repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. V části týkající se zaplacení částky 27 993 Kč s příslušenstvím proto soud žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. 6. Jiná je však situace ohledně důvodnosti žaloby na zaplacení další částky 27 993 Kč s příslušenstvím. Ze shora citovaných ustanovení zástavní smlouvy ani jiných ustanovení této smlouvy či smlouvy o úvěru nelze dle názoru soudu dovodit, že by měl žalobce právo na zaplacení další smluvní pokuty převyšující 2% jistiny úvěru. Naopak z citovaného článku 5.5.1 zástavní smlouvy dle názoru soudu jednoznačně vyplývá omezení sjednané smluvní pokuty právě na 2% jistiny úvěru. V této další části proto nemá žalobou uplatněný nárok oporu ve smluvním ujednání mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným a v této části proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 7. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V projednávané věci byl poměr úspěchu a neúspěchu účastníků stejný a soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.