5 C 173/2023-22 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 5. 4. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 825 292,85 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru ze stavebního spoření. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], a žalovaným byla dne 31. 7. 2019 uzavřena smlouva o úvěru ze stavebního spoření [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut meziúvěr ve výši 1 001 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet společně s úrokem ve výši 3,09% ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 2 577,58 Kč. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a právní předchůdce žalobce proto v souladu se smlouvou prohlásil úvěr za splatný ke dni 31. 12. 2022. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 15. 2. 2023 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému s účinností od 17. 2. 2023 postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Ke dni postoupení pohledávky činila výše postupované jistiny 825 292,85 Kč. Žalovaný dosud tuto částku žalobci ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení. 2. Žalovaný se k jednání soudu nařízenému na 29. 8. 2023 nedostavil, přestože byl k němu řádně předvolán, a nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto dle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. 3. Soud provedl dokazování úvěrovou smlouvou uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 31. 7. 2019, všeobecnými obchodními podmínkami právního předchůdce žalobce, výpisem z účtu žalovaného u právního předchůdce žalobce, oznámením o čerpání finančních prostředků žalovaným z 26. 8. 2019, oznámením právního předchůdce žalobce o odstoupení od smlouvy z 3. 1. 2023 včetně dodejky, smlouvou o postoupení pohledávky mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem z 15. 2. 2023, oznámením o postoupení pohledávky z 3. 3. 2023, výzvou žalobce z 25. 11. 2022 a výzvou žalobce zaslanou žalovanému z 22. 3. 2023 včetně podacího archu. Na základě těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], a žalovaným byla dne 31. 7. 2019 uzavřena smlouva o úvěru ze stavebního spoření [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut meziúvěr ve výši 1 001 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet společně s úrokem ve výši 3,09% ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 2 577,58 Kč. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a právní předchůdce žalobce proto v souladu se smlouvou prohlásil úvěr za splatný ke dni 31. 12. 2022. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 15. 2. 2023 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému s účinností od 17. 2. 2023 postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Ke dni postoupení pohledávky činila výše postupované jistiny 825 292,85 Kč. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok z obchodních knih právního předchůdce žalobce vedených certifikovaným bankovním softwarem, o jejichž správnosti nemá soud pochyb. Žalobci v souladu s konstantní soudní judikaturou i po prohlášení úvěru za splatný vzniká až do splnění závazku žalovaného právo na zaplacení smluvních úroků ve výši 3,09% ročně. Žalovaný se rovněž počínaje dnem následujícím po prohlášení úvěru za splatný, tedy dnem 1. 1. 2023, ocitl vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého dluhu, a žalobci tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto žalobě ve věci samé včetně příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím ve lhůtě tří měsíců od právní moci rozsudku, neboť vzhledem k výši žalobci přiznaného plnění dospěl k závěru, že je odůvodněno výjimečné poskytnutí delší lhůty k plnění žalovanému, než je obecná třídenní lhůta k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., a poskytnutou lhůtu shledal za odpovídající výši přiznaného plnění i okolnostem věci. 4. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 33 012 Kč, a náhrady nákladů právního zastoupení advokátem, a to odměny za čtyři hlavní úkony (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému obsahující skutkový i právní rozbor věci před zahájením řízení, podání žaloby a účast na jednání soudu) po 11 620 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, čtyři paušální náhrady po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, náhrady za ztrátu času za 10 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 téže vyhlášky, cestovní náhrady za cestu advokáta [obec] – [obec] a zpět vozidlem Dacia Sandero ve výši 2 232 Kč (300 km při paušální náhradě 5,20 Kč za 1 km dle § 1 písm. b/ nařízení vlády č. 467/2022 Sb., použitém palivu benzin 95 oktanů v ceně 41,20 Kč za 1 litr dle § 4 písm. a/ téže vyhlášky a průměrné normované spotřebě vozidla 5,4 litrů na 100 km) a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 10 692 Kč, neboť zástupkyně žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázala, že je plátkyní této daně. Z důvodů uvedených shora uložil soud žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení rovněž ve lhůtě do tří měsíců od právní moci rozsudku.