5 C 202/2023-19 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 18. 4. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 3 000 Kč s příslušenstvím z titulu zaplacení nákladů za ošetření a pobyt v protialkoholní záchytné stanici. Žalobu odůvodnil tím, že žalovanému byla dne 11. 9. 2021 poskytnuta záchytná služba v Protialkoholní záchytné stanici [ulice] v [obec a číslo]. Žalovaný svůj dluh za toto ošetření a náklady ve výši 3 000 Kč písemně uznal a zavázal se tuto částku žalobci zaplatit nejpozději do 11.10. 2021. Tento svůj závazek dosud ani částečně nesplnil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení. 2. Žalobce i žalovaný souhlasili s jednáním bez jejich účasti a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 3. Soud provedl dokazování uznáním dluhu žalovaným z 11. 9. 2021, daňovým dokladem žalobce [číslo] výzvou žalobce zaslanou žalovanému z 22. 12. 2022 včetně podacího archu. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že žalovanému byla dne 11. 9. 2021 poskytnuta záchytná služba v Protialkoholní záchytné stanici [ulice] v [obec a číslo]. Žalovaný svůj dluh za toto ošetření a náklady ve výši 3 000 Kč písemně uznal a zavázal se tuto částku žalobci zaplatit nejpozději do 11. 10. 2021. Podle § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Písemné uznání dluhu žalovaným ze dne 11. 9. 2021 má všechny náležitosti platného uznání dluhu dle shora uvedeného ustanovení občanského zákoníku. Má se tak za to, že ke dni uznání dluh žalovaného vůči žalobci trval. Žalovaný přitom netvrdil, že by po tomto uznání dluhu nastala nějaká právní skutečnost mající za následek částečný nebo úplný zánik jeho dluhu vůči žalobci, a žádná taková právní skutečnost nevyplývá ani z obsahu spisu. Žalovaný se rovněž vůči žalobci počínaje dnem následujícím po splatnosti dluhu ocitl v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení. Žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení u každé z pohledávek přitom odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení a repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto žalobě ve věci samé včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci spornou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení delší lhůty nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. 4. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 600 Kč za tři hlavní úkony po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněnou opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, dvou paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně.