5 C 233/2023-20 — Okresní soud v Třebíči

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 24. 2. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 522 Kč s příslušenstvím z titulu zaplacení nákladů žalobce za převoz žalovaného do protialkoholní záchytné stanice. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce dne 9. 4. 2022 provedl převoz žalovaného do Protialkoholní záchytné stanice [obec] a při převozu za asistence policistů bylo najeto služebním vozidlem celkem 73 km. Při přijetí žalovaného do protialkoholní záchytné stanice byla u žalovaného prokázána přítomnost alkoholu v hodnotě 1,80 promile. Náklady za převoz byly žalobcem vyúčtovány na 522 Kč. Žalobce žalovaného k zaplacení sporné částky písemně vyzval a k jejímu zaplacení mu stanovil lhůtu do 31. 8. 2022. Žalovaný přes tuto výzvu žalobci spornou částku dosud ani částečně nezaplatil. Žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Soud provedl dokazování vyčíslením náhrady za použití služebního vozidla vyhotoveným žalobcem, záznamem Protialkoholní záchytné stanice v [obec] ze dne 9. 4. 2022, záznamem žalobce o převozu žalovaného ze stejného dne, technickým průkazem použitého vozidla a výzvou žalobce adresovanou žalovanému z 17. 8. 2022 včetně dodejky. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost žalovaný v řízení nezpochybnil, vzal soud za prokázané, že žalobce dne 9. 4. 2022 provedl převoz žalovaného do Protialkoholní záchytné stanice [obec] a při převozu za asistence policistů bylo najeto služebním vozidlem celkem 73 km. Při přijetí žalovaného do protialkoholní záchytné stanice byla u žalovaného prokázána přítomnost alkoholu v hodnotě 1,80 promile. Náklady za převoz byly žalobcem vyúčtovány na 522 Kč. Žalobce žalovaného k zaplacení sporné částky písemně vyzval a k jejímu zaplacení mu stanovil lhůtu do 31. 8. 2022. Podle § 89 e/ odst. 1 věta první zákona č. 373/2011 Sb. v platném znění prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. V projednávané věci je ze shora uvedených skutkových zjištění soudu zřejmé, že je dána povinnost žalovaného k úhradě nákladů jeho dopravy do protialkoholní záchytné stanice provedené dne 9. 4. 2022, neboť při pobytu v této stanici byla nepochybně prokázána přítomnost alkoholu v krvi žalovaného. Co do výše žalobce náklady jím vynaložené na tuto dopravu řádně prokázal a vyzval žalovaného k jejich zaplacení nejpozději do 31. 8. 2022. Žalovaný se rovněž vůči žalobci počínaje dnem následujícím po splatnosti tohoto dluhu splatného na výzvu ocitl v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě ve věci samé včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl, a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci spornou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť nebyly shledány důvody pro výjimečné umožnění plnění ve splátkách nebo stanovení delší lhůty k plnění. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to paušální náhrady za tři hlavní úkony po 100 Kč (opatření listinných důkazů, zaslání výzvy žalovanému před zahájením řízení a podání žaloby) dle § 2 odst. 1 o.s.ř. vyhl. č. 254/2015 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Protože žalobce byl jako Česká republika osvobozen od soudních poplatků dle § 11 odst. 2 písmeno a) zákona č. 549/1991 Sb. v platném znění, přešla v souvislosti s vyhovujícím rozhodnutím soudu ve věci samé poplatková povinnost dle § 2 odst. 3 téhož zákona na žalovaného. Soud proto žalovanému uložil zaplatit soudní poplatek ve výši 400 Kč stanovený dle položky 2.1 písm. a/ přílohy k sazebníku soudních poplatků ve znění platném ke dni zahájení řízení na účet zdejšího soudu v obecné lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody k případnému výjimečnému umožnění plnění žalovanému ve splátkách nebo stanovení delší lhůty k plnění.