5 C 254/2022-64 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 26. 7. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 9 452,87 Kč s příslušenstvím z titulu zaplacení smluvní pokuty. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 20. 5. 2018 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 40 000 Kč a tato částka byla žalovanému vyplacena na jeho účet uvedený ve smlouvě. Pro neplnění závazků ze smlouvy žalovaným došlo k zesplatnění úvěru, které bylo žalovanému písemně oznámeno dne 28. 3. 2019. Žalovaný se ve smlouvě mimo jiné zavázal pro případ prodlení s nesplacením jistiny uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z jistiny úvěru až do jejího zaplacení. Již pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 27. 5. 2020, č.j. 21 C 80/2019-90, byla mimo jiné žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci smluvní pokuty ve výši 998 Kč a 9 549,13 Kč za období do 5. 11. 2019. Prodlení žalovaného s úhradou jistiny trvalo i nadále a žalobce proto vyzval žalovaného k zaplacení další smluvní pokuty ve výši 9 452,87 Kč za období od 6. 11. 2019 do 8. 7. 2022. Žalovaný dosud tuto část smluvní pokuty žalobci ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení. 2. Žalovaný se k jednáním soudu nařízeným na 10. 1. 2023 i 14. 2. 2023 nedostavil, přestože k nim byl řádně předvolán, a nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto dle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v jeho nepřítomnosti. 3. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 20. 5. 2018, oznámením žalobce z 28. 3. 2019, hodnocením klienta před uzavřením smlouvy, mzdovým výměrem a mzdovými listy žalovaného, informací před uzavřením smlouvy a předsmluvním formulářem, výpisy z účtu žalovaného a dalšími listinami k prokázání úvěruschopnosti žalovaného, rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 27. 5. 2020, č.j. 21 C 80/2019-90, a výzvou žalobce z 8. 7. 2022 včetně podacího archu. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 20. 5. 2018 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 40 000 Kč a tato částka byla žalovanému vyplacena na jeho účet uvedený ve smlouvě. Úvěruschopnost žalovaného byla žalobcem ověřena z jeho mzdového výměru, výpisu z jeho bankovních účtů, veřejně dostupných registrů i údajů o jeho výdajích uvedených v hodnocení klienta, ze kterých vyplynulo, že průměrná čistá mzda žalovaného činí asi 26 000 Kč měsíčně a jeho životní náklady necelých 15 000 Kč měsíčně, přičemž žalovaný neměl žádné další závazky. Tento způsob prověření úvěruschopnosti žalovaného považuje soud za dostačující. Pro neplnění závazků ze smlouvy žalovaným došlo k zesplatnění úvěru, které bylo žalovanému písemně oznámeno dne 28. 3. 2019. Žalovaný se ve smlouvě mimo jiné zavázal pro případ prodlení s nesplacením jistiny uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z jistiny úvěru až do jejího zaplacení. Takto sjednanou smluvní pokutu považuje soud za řádně sjednanou dle § 2048 a následujících občanského zákoníku. Již pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 27. 5. 2020, č.j. 21 C 80/2019-90, byla mimo jiné žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci smluvní pokuty ve výši 998 Kč a 9 549,13 Kč za období do 5. 11. 2019. Prodlení žalovaného s úhradou jistiny trvalo i nadále a žalobce proto vyzval žalovaného k zaplacení další smluvní pokuty ve výši 9 452,87 Kč za období od 6. 11. 2019 do 8. 7. 2022. Souhrn po žalovaném požadovaných smluvních pokut respektuje hranici stanovenou v § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a není tak dán žádný důvod neplatnosti smluvní pokuty. Žalovaný se rovněž již přede dnem 25. 7. 2022 ocitl vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci vzniklo dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění a žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto žalobě ve věci samé včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění, neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. 4. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 800 Kč za čtyři hlavní úkony po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání kvalifikované výzvy žalovanému před zahájením řízení, podání žaloby a účast zástupce žalobce na jednání soudu) dle § 14 b/ odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, neboť se jedná o žalobu podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, čtyři paušální náhrady po 100 Kč dle § 14 b/ odst. 5 téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 252 Kč, neboť zástupkyně žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázala, že je plátkyní této daně.