5 C 263/2022-31 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 5. 10. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 89 190 Kč z titulu náhrady škody způsobené zaměstnancem zaměstnavateli. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný na základě pracovní smlouvy ze dne 30. 4. 2020 pracoval u žalobce jako řidič nákladních motorových vozidel. Dne 31. 8. 2020 před areálem společnosti [právnická osoba], v [obec] jako řidič nákladního automobilu Scania, [registrační značka], nesprávným způsobem odpojoval návěs tím, že nezaložil kola návěsu klíny a nevytočil podpěrné nohy návěsu. V důsledku toho se návěs dal následně do pohybu a byl poškozen, v této souvislosti na něm vznikla škoda ve výši 302 662,72 Kč. Způsobil tak žalobci z nedbalosti škodu, za kterou odpovídá do výše 4,5 násobku jeho průměrného měsíčního výdělku. Průměrný měsíční výdělek žalovaného činil v rozhodném období 19 820 Kč a jeho 4,5 násobek tak činí 89 190 Kč. Svoje porušení pracovních povinností žalovaný ve svém písemném vyjádření z 19. 3. 2021 uznal. Kooperativa, pojišťovna, a.s., u které byl žalovaný pojištěn, však s ohledem na výluku odpovědnosti za škodu pojistné plnění žalobci neposkytla. Žalovaný dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že součástí dohody o rozvázání pracovního poměru žalovaného u žalobce ze dne 12. 3. 2021 bylo i prohlášení obou účastníků o tom, že ke dni uzavření dohody nemají vůči sobě účastníci žádných pohledávek a závazků týkajících se pracovněprávního vztahu. Dále zpochybnil, že by podepsal listiny datované 19. 3. 2021 a 19. 4. 2021 týkající se jeho vyjádření k pojistné události a převzetí žádosti zaměstnavatele o náhradu škody. 3. Soud provedl dokazování pracovní smlouvou uzavřenou mezi účastníky 30. 4. 2020, vyjádřením žalovaného k pojistné události [číslo] z 19. 3. 2021, výzvou žalobce k náhradě škody z 19. 4. 2021, vyrozuměním [právnická osoba¨], [anonymizována dvě slova], zaslaným žalovanému z 13. 5. 2021, výzvami žalobce zaslanými žalovanému datovanými 3. 9. 2021 a 7. 2. 2022 včetně dodejek a dohodou o rozvázání pracovního poměru mezi účastníky datovanou 12. 3. 2021. Naproti tomu soud neprovedl dokazování dalšími účastníky navrženými důkazy směřujícími k ověření autentičnosti podpisu žalovaného na shora uvedených listinách datovaných 19. 3. 2021 a 19. 4. 2021, doklady o vyčíslení nákladů na opravu návěsu a jejich zaplacení žalobcem, výplatní listiny ohledně zjištění výdělku žalovaného v rozhodném období a případný znalecký posudek z oboru písmoznalectví či výpověď svědka [jméno] [příjmení], neboť z důvodů, které budou uvedeny dále, nepovažoval toto doplnění dokazování za nezbytné, neboť by navržené důkazy nemohly nic změnit na skutkových i právních závěrech soudu, a odročení jednání kvůli zajištění těchto důkazů by bylo v rozporu se zásadami procesní ekonomie, a to tím spíše, že žalovaný výši škody na předmětném návěsu ani údaje žalobce ohledně výpočtu mzdy žalobce nezpochybnil. 4. Z listiny označené jako rozvázání pracovního poměru datované 12. 3. 2021, jejíž autentičnost nebyla žádným z účastníků zpochybněna, vzal soud za prokázané, že účastníci se dohodli na skončení pracovního poměru žalovaného u žalobce dohodou ke dni 28. 5. 2021, a shodně prohlásili, že k tomuto dni nemají vůči sobě žádných pohledávek a závazků týkajících se pracovněprávního vztahu. Z vyrozumění zaslaného žalovanému [právnická osoba], soud dále zjistil, že tato pojišťovna podáním datovaným 13. 5. 2021 odmítla škodu vzniklou z předmětné pojistné události plnit s tím, že pojistná smlouva žalovaného se na předmětnou škodní událost nevztahuje kvůli výluce z pojištění v tomto vyrozumění specifikované. Z tohoto vyrozumění je rovněž zřejmé, že pojistná událost vznikla dne 31. 8. 2020 a byla pojišťovně nahlášena 8. 2. 2021. Rozhodnutí soudu tak zejména záviselo na posouzení právních důsledků společného prohlášení účastníků o tom, že vůči sobě nemají žádných pohledávek a závazků týkajících se jejich pracovněprávního vztahu při skončení pracovního poměru žalovaného u žalobce. 5. Toto prohlášení nelze dle názoru soudu vyložit jinak, než jako dohodu dle § 1981 občanského zákoníku, podle kterého je stranám na vůli ujednat si zánik závazku, aniž bude zřízen závazek nový. Je sice nepochybné, že k předmětnému vzniku škody na majetku žalobce v důsledku nedbalostního jednání žalovaného skutečně došlo, a byla tak dána povinnost žalovaného k náhradě škody vzniklé žalobci dle § 275 odst. 1 zákoníku práce. Žalobce však projevil v dohodě z 12. 3. 2021, která je posouzeno podle obsahu dohodou dle § 49 zákoníku práce, jednoznačnou vůli nepožadovat po žalovaném žádné závazky vzniklé mu za trvání pracovního poměru. Byť mu v době uzavření této dohody nebylo známo stanovisko pojišťovny k předmětné škodní události, byla mu známa jak existence škody způsobené žalovaným, tak i skutečnost, že škoda byla jako pojistná událost pojišťovně ohlášena a dosud o ní nebylo rozhodnuto. Byly mu tak známy všechny rozhodující skutečnosti a pokud projevil z jakéhokoliv důvodu jednoznačnou vůli náhradu škody po žalovaném v budoucnu nevymáhat, zanikla povinnost žalovaného k náhradě škody dohodou dle shora citovaného ustanovení § 1891 občanského zákoníku. K výkladu projevu vůle žalobce lze ještě odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 6. 2011 ve věci vedené u něj pod sp.zn. 21 Cdo 1842/2010, ve kterém dovodil, že výklad právního jednání musí být vždy k okamžiku, kdy bylo právní jednání učiněno. Musí směřovat k objasnění toho, co bylo skutečně projeveno; pomocí výkladu projevu vůle nelze„ nahrazovat“ nebo„ doplňovat“ vůli, kterou jednající v rozhodné době neměl nebo kterou sice měl, ale kterou neprojevil. V dalším rozsudku ze dne 2. 3. 2006 ve věci vedené u něj pod sp.zn. 21 Cdo 811/2005 dále Nejvyšší soud ČR dovodil, že pro okolnosti rozhodné pro posouzení povahy právního vztahu mezi účastníky je významné – bez ohledu na to, jak účastníci následně hodnotí své právní postavení – posouzení obsahu (výklad) projevu vůle, tedy objektivní zjištění, co bylo skutečně - třeba i konkludentně – projeveno. Dále lze odkázat na ustanovení § 18 zákoníku práce, podle kterého je-li možné právní jednání vyložit různým způsobem, použije se výklad pro zaměstnance nejpříznivější. 6. Vycházeje ze shora uvedených skutkových zjištění a právních názorů dospěl soud k závěru, že nárok žalobce na náhradu škody vůči žalovanému zanikl dohodou z 12. 3. 2021 a ke dni zahájení řízení i ke dni rozhodnutí soudu žalobce vůči žalovanému žádný nárok na náhradu škody nemá. Ze všech důvodů uvedených shora proto soud žalobu ve věci samé včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako nedůvodnou zamítl. 7. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to odměny advokáta ve výši 14 100 Kč za tři hlavní úkony po 4 700 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření k žalobě a účast na jednání soudu) dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění a tři paušální náhrady po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky.