5 C 264/2023-23 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 29. 6. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 74 917,03 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze dvou smluv o zápůjčce uzavřených mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla dne 14. 8. 2019 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku a další částku 33 129 Kč představující kapitalizované úroky za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 9 803 Kč při úrokové sazbě 29% ročně, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 17 780 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 224 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 4 063 Kč, poslední splátka byla splatná 14. 2. 2021. Dne 1. 12. 2019 byla mezi stejným právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena další smlouva označená jako smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 32 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku a další částku 34 544 Kč představující kapitalizované úroky za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 18 801 Kč při úrokové sazbě 25,14% ročně a odměnu za zpracování zápůjčky a další péči o zákazníka ve výši 12 647 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 773 Kč, poslední splátka byla splatná 1. 12. 2021. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání obou předmětných smluv vycházel žalobce z údajů uvedených v kartách zákazníka náležejících k oběma smlouvám. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 14. 12. 2022 byly obě předmětné pohledávky vůči žalovanému postoupeny žalobci a postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno. Na splnění svých závazků ze smlouvy o zápůjčce z 14. 8. 2019 dosud žalovaný zaplatil žalobci do 4. 6. 2021 částku 30 152,56 Kč a po tomto datu dalších 20 974,20 Kč, tedy celkem 51 126,76 Kč. Na splnění svých závazků ze smlouvy o spotřebitelském úvěru z 1. 12. 2019 zaplatil žalovaný právnímu předchůdci žalobce a následně žalobci do 4. 6. 2021 celkem 10 273 Kč a poté 7 037 Kč, tedy celkem 17 300 Kč. Ve zbývající části žalovaný svoje závazky vyplývající z obou smluv nesplnil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení. 2. Žalobce i žalovaný se práva účasti na soudním jednání vzdali a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 3. Soud provedl dokazování smlouvami o zápůjčce [číslo] z 14. 8. 2019 a o spotřebitelském úvěru [číslo] z 1. 12. 2019 uzavřenými mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, kartami zákazníka k oběma smlouvám, výpisy z obchodních knih právního zástupce žalobce ohledně plnění obou předmětných smluv, smlouvou o postoupení pohledávek mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem z 14. 12. 2022 včetně jejích příloh, oznámením o postoupení pohledávky z 16. 12. 2022 včetně podacího lístku a výzvou žalobce zaslanou žalovanému z 1. 6. 2023 včetně podacího lístku. Na základě těchto listinných důkazů, jejichž správnost nebyla žalovaným v řízení zpochybněna, vzal soud za prokázaná skutková tvrzení žalobce, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byly skutečně uzavřeny shora uvedené smlouvy o zápůjčce a spotřebitelském úvěru obsahu tvrzeného žalobcem, které jsou podle obsahu nepochybně smlouvami o spotřebitelském úvěru. Rozhodnutí soudu proto závisí zejména na posouzení platnosti těchto smluv. 4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření obou předmětných smluv poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 stejného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou stejného zákona, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 5. Z údajů v zákaznické kartě ke smlouvě ze dne 14. 8. 2019 vyplývá, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána z jeho výplatních pásek za měsíce červen a červenec 2019, přičemž bylo zjištěno, že čistý příjem žalovaného činí 12 800 Kč. Z dalších údajů v zákaznické kartě vyplývá, že žalovaný žil v nájmu s partnerkou. Žalovaný neměl žádné dluhy a jeho odhadované výdaje měly činit 2 000 Kč měsíčně. Z údajů v zákaznické kartě ke smlouvě o spotřebitelském úvěru z 1. 12. 2019 pak vyplývá, že se bydliště žalovaného nezměnilo, jeho čistý měsíční příjem činil 19 200 Kč a byl ověřen z jeho výplatních lístků za měsíce září a říjen 2019. Žalovaný byl povinen splácet závazky ze shora uvedené smlouvy o zápůjčce a jeho odhadované měsíční údaje byly uvedeny 3 000 Kč. Soudu je přitom známo z jeho činnosti, že jenom náklady žalovaného na bydlení v nájemním bytu včetně energií násobně převyšují odhadované životní náklady žalovaného uvedené v obou kartách zákazníka. Tyto údaje tak zjevně neodpovídají realitě, přičemž této skutečnosti si musely být osoby za právního předchůdce žalobce předmětné smlouvy o zápůjčce a spotřebitelském úvěru uzavírající i osoby vyhodnocující za právního předchůdce žalobce schválení smlouvy vědomy. Je proto třeba dovodit, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením obou smluv nebyla ze strany právního předchůdce žalobce řádně zkoumána dle shora citovaného ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a dle § 87 odst. 1 stejného zákona se tak jedná o smlouvy neplatné. Žalobci tak dle tohoto ustanovení přísluší pouze právo na vrácení jistiny. Z tvrzení žalobce i předložených výpisů z obchodních knih jeho právního předchůdce je přitom zřejmé, že v případě smlouvy o zápůjčce z 14. 8. 2019 již žalovaný jistinu a další částku 11 126,76 Kč jistinu převyšující zaplatil a v této části proto nemůže být žaloba důvodná. V případě smlouvy o spotřebitelském úvěru z 1. 12. 2019 dosud zaplatil žalovaný žalobci či jeho právnímu předchůdci celkem 17 300 Kč a dosud nezaplatil jistinu 14 700 Kč. Právě ohledně této částky proto soud žalobě ve věci samé z titulu vydání bezdůvodného obohacení vyhověl a ve zbývající části včetně tvrzených smluvních úroků žalobu jako nedůvodnou zamítl. 6. V části týkající se zákonného úroku z prodlení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to ohledně zákonného úroku z prodlení od splatnosti jistiny spotřebitelského úvěru poskytnutého na základě smlouvy z 1. 12. 2019. Tato jistina byla splatná nejpozději do 1. 12. 2021 a dnem následujícím se žalovaný vůči žalobci ocitl v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci dle § 1968 a 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení. Žalobcem požadované úroky z prodlení ve výši 8,50% ročně odpovídají zákonným úrokům z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění zvýšené o repo sazbu ČNB k prvnímu dni prodlení a soud proto v části týkající se úroku z prodlení od 30. 10. 2023 do budoucna jako důvodné vyhověl. Ve zbývající části týkající se příslušenství pohledávky pak soud z důvodů uvedených shora žalobu jako nedůvodnou zamítl. 7. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný, přičemž obecně by příslušelo právo na náhradu části nákladů řízení ve věci převážně úspěšnému žalovanému. Protože však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.