5 C 276/2023-22 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 29. 6. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 54 139,76 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovanou byla dne 23. 12. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku a další částku 27 017 Kč představující úrok ve výši 18 704 Kč, odměnu za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, cenu za doplňkové služby ve výši 6 813 Kč, cenu za další služby ve výši 1 953 Kč a cenu za flexibilní splácení ve výši 4 860 Kč splatit v pravidelných týdenních splátkách po 761 Kč, poslední splátka byla splatná 22. 6. 2022. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalované při uzavírání smlouvy vycházel žalobce z údajů uvedených v kartě zákazníka, které ověřil doklady uvedenými v zákaznické kartě. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 14. 12. 2022 byla předmětná pohledávka vůči žalované postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Na splnění svých závazků z předmětné smlouvy o úvěru dosud žalovaná zaplatila pouze částku 2 000 Kč a zbývající část svých závazků nesplnila, přestože byla k plnění před zahájením řízení žalobcem písemně vyzvána. 2. Žalobce i žalovaná se práva účasti na soudním jednání vzdali a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 3. Soud provedl dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] zákaznickou kartou k této smlouvě, výpisem z obchodních knih právního předchůdce žalobce ohledně předmětného úvěru, smlouvou o postoupení pohledávek z 14. 12. 2022 včetně její přílohy, oznámením o postoupení pohledávky z 16. 12. 2022 včetně podacího lístku a výzvou žalobce z 1. 6. 2023 včetně podacího lístku. Na základě těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovanou zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovanou byla dne 23. 12. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku a další částku 27 017 Kč představující úrok ve výši 18 704 Kč, odměnu za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, cenu za doplňkové služby ve výši 6 813 Kč, cenu za další služby ve výši 1 953 Kč a cenu za flexibilní splácení ve výši 4 860 Kč splatit v pravidelných týdenních splátkách po 761 Kč, poslední splátka byla splatná 22. 6. 2022. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalované při uzavírání smlouvy vycházel žalobce z údajů uvedených v kartě zákazníka, které ověřil doklady uvedenými v zákaznické kartě. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 14. 12. 2022 byla předmětná pohledávka vůči žalované postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Na splnění svých závazků z předmětné smlouvy o úvěru dosud žalovaná zaplatila pouze částku 2 000 Kč a zbývající část svých závazků nesplnila, přestože byla k plnění před zahájením řízení žalobcem písemně vyzvána. Rozhodnutí soudu proto závisí zejména na posouzení platnosti této smlouvy. 4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření předmětné smlouvy poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 stejného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou stejného zákona, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 5. Z údajů v zákaznické kartě k předmětné smlouvě vyplývá, že úvěruschopnost žalované byla zkoumána na základě pracovní smlouvy a výplatních pásek žalované, ze kterých bylo zjištěno, že její čistý měsíční příjem činí 14 000 Kč. Dále z karty vyplývá, že žalovaná byla svobodná a z údajů o jejím bydlení je zaškrtnuta pouze položka„ jiné“, aniž by tento údaj byl blíže specifikován. Odhadované měsíční náklady žalované byly uvedeny na 7 000 Kč a dále je v kolonce další čisté příjmy domácnosti uvedena částka 20 000 Kč, aniž by tato částka byla jakkoliv specifikována a ověřena. Soudu je přitom známo z jeho činnosti, že jenom náklady žalované na bydlení musejí nutně činit více než je výše odhadovaných měsíčních výdajů žalované v zákaznické kartě a kromě zjištěného čistého měsíčního příjmu žalované asi 14 000 Kč jsou další údaje v zákaznické kartě zcela nepřezkoumatelné. Je proto třeba dovodit, že úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy nebyla ze strany právního předchůdce žalobce řádně zkoumána dle shora citovaného ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a dle § 87 odst. 1 stejného zákona se tak jedná o smlouvu neplatnou. Žalobci tak dle tohoto ustanovení přísluší pouze právo na vrácení jistiny. Z výpisu z obchodních knih právního předchůdce žalobce nazvaného jako tabulka umoření vyplývá, že na splnění svých závazků ze smlouvy dosud žalovaná zaplatila pouze 2 000 Kč a zbývající část jistiny úvěru tak činí 28 000 Kč. Právě ohledně této částky proto soud žalobě ve věci samé z titulu vydání bezdůvodného obohacení vyhověl a ve zbývající části včetně tvrzených smluvních úroků žalobu jako nedůvodnou zamítl. 6. V části týkající se zákonného úroku z prodlení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to ohledně zákonného úroku z prodlení od splatnosti jistiny spotřebitelského úvěru. Tato jistina byla splatná nejpozději do 22. 6. 2022 a dnem následujícím se žalovaná vůči žalobci ocitla v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci dle § 1968 a 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení. Žalobcem požadované úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně odpovídají zákonným úrokům z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění zvýšené o repo sazbu ČNB k prvnímu dni prodlení a soud proto v části týkající se úroku z prodlení od 23. 6. 2022 do budoucna jako důvodné vyhověl. Ve zbývající části týkající se příslušenství pohledávky pak soud z důvodů uvedených shora žalobu jako nedůvodnou zamítl. 7. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný, přičemž rozdíl mezi přiznanou částkou a částkou, ohledně které byla žaloba zamítnuta, je zcela minimální. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.