5 C 295/2023-25 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 26. 10. 2023 domáhal posouzeno podle obsahu vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 142 Kč z titulu vrácení zbývající části kupní ceny z kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva, na základě které mu žalovaný dodal pouzdro na bezdrátová sluchátka za sjednanou kupní cenu 1 139 Kč. Žalobce od této spotřebitelské smlouvy ve lhůtě 14 dnů odstoupil a zboží žalovanému vrátil. Žalovaný mu však bez vysvětlení vrátil pouze část kupní ceny ve výši 997 Kč a zbývající část kupní ceny ve výši 142 Kč mu přes opakovanou výzvu dosud nevrátil. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Nezpochybnil správnost skutkových tvrzení žalobce, nicméně uvedl, že mu žalobce vrátil předmětné zboží s nevratnými oděrkami způsobujícími nemožnost prodat již zboží znovu jako nové. Předmětné zboží prodal následně jako použité kupující [anonymizována dvě slova] za kupní cenu 879 Kč včetně DHP a svůj postup považuje za oprávněný. 3. Žalobce se z jednání soudu nařízeného na 12. 12. 2023 omluvil s tím, že souhlasí s jednáním v jeho nepřítomnosti. Soud proto dle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti vycházeje z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl dokazování objednávkou žalobce, dokladem o vrácení částky 997 Kč žalobci, fotografií předmětného pouzdra po jeho vrácení žalovanému a daňovým dokladem žalovaného vystaveným další kupující. Z fotografie pouzdra vzal za prokázané, že pouzdro bylo žalovanému vráceno skutečně poškozené poškrábáním, a tím nezpůsobilé k dalšímu prodeji jako nové. Lze přitom souhlasit s tvrzením žalovaného, že pokud bylo předmětné zboží žalobci dodáno v originálním balení od výrobce, mohlo k jeho poškození dojít pouze v době, kdy je měl v držení žalobce. 5. Kupní smlouva uzavřená mezi účastníky je nepochybně spotřebitelskou smlouvou dle § 1810 a následujících občanského zákoníku. Dle § 1832 odst. 1 věta první občanského zákoníku odstoupil-li spotřebitel od smlouvy, vrátí mu podnikatel bez zbytečného odkladu, nejpozději do čtrnácti dnů od odstoupení od smlouvy, všechny finanční prostředky včetně nákladů na dodání, které od něho na základě smlouvy přijal, stejným způsobem. Dle § 1833 věta první občanského zákoníku spotřebitel odpovídá podnikateli pouze za snížení hodnoty zboží, které vzniklo v důsledku nakládáním s tímto zbožím jinak, než je nutné k tomu, aby se seznámil s povahou, vlastnostmi a funkčností zboží. 6. Právě o případ odpovědnosti spotřebitele spojené se slevou za snížení ceny zboží dle § 1833 věta první občanského zákoníku se v projednávané věci jedná, neboť oděrky na předmětném pouzdru nemohly vzniknout pouze při seznámení s jeho povahou, vlastnostmi a funkčností. Slevu 142 Kč představující rozdíl mezi zaplacenou a vrácenou cenou zboží lze přitom vzhledem k ceně, kterou následně žalovaný za poškozené zboží obdržel od dalšího kupujícího, považovat za odpovídající. Soud proto z důvodů uvedených shora žalobu jako nedůvodnou zamítl. 7. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého obecně vzniklo právo na náhradu těchto nákladů ve věci plně úspěšnému žalovanému. Protože se však žalovaný práva na náhradu nákladů řízení vzdal, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.