5 C 53/2023-93 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 28. 2. 2023 domáhala určení, že rozvázání pracovního poměru výpovědí dané žalobkyni žalovaným dne 17. 1. 2023, datované žalovaným ke dni 31. 10. 2022, je neplatné. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně pracovala u žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne 3. 1. 1994 ve znění řady jejích následných změn na pracovní pozici střídavě nazývané uklízečka či školnice, přičemž pracovní náplň byla po celou dobu totožná a formální rozdělení názvů pracovních pozic je proto bezpředmětné. Dne 31. 10. 2022 byla žalobkyně předvolána do kanceláře ředitelky žalovaného, která jí za přítomnosti zástupkyně ředitelky paní [jméno] [příjmení] údajně měla předat výpověď z pracovního poměru z důvodu dle § 52 písm. c/ zákoníku práce, neboť bylo zrušeno pracovní místo na technickohospodářském úseku školy za účelem snížení mzdových nákladů školy. Při tomto jednání ředitelka žalovaného předložila žalobkyni neznámou listinu. Žalobkyně si vyžádala možnost tuto listinu před jejím podepsáním prostudovat. Na základě této námitky žalobkyně jí ředitelka žalovaného paní [jméno] [příjmení] listinu vytrhla z rukou s tím, že takto postupovat nebude a nebude o ničem diskutovat. Přestože žalobkyně žalovaného opakovaně žádala o předložení údajné výpovědi, nicméně ta jí byla doručena až dne 17. 1. 2023 do datové schránky její právní zástupkyně. Přestože žalobkyně opakovaně žalovanému namítala, že ke skončení jejího pracovního poměru nedošlo, případně že takové skončení pracovního poměru považuje za neplatné, nebyl jí od 2. 1. 2023 žalovaným umožněn přístup na pracoviště. Dále žalobkyně podrobně popsala důvody, pro které považuje žalovaným tvrzené organizační změny za pouze účelově vytvořené kvůli možnosti jí dát výpověď. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že výpověď danou žalobkyni 31. 10. 2022 považuje za platnou a pracovní poměr žalobkyně u žalovaného skončil na jejím základě ke dni 31. 12. 2022 uplynutím dvouměsíční výpovědní lhůty. Výpověď byla žalobkyni dne 31. 10. 2023 doručena na pracovišti ředitelkou žalovaného za přítomnosti její zástupkyně paní [jméno] [příjmení] a žalobkyně odmítla výpověď převzít a převzetí výpovědi podepsat, přestože byla o následcích odmítnutí převzetí poučena. Došlo tak k řádnému doručení výpovědi dle § 334 odst. 3 zákoníku práce. Dne 17. 1. 2023 nebyla doručena výpověď žalobkyni, ale bylo pouze vyhověno žádosti právní zástupkyně žalobkyně o zaslání jejího stejnopisu. Organizační změna u žalovaného byla ve výpovědi dostatečně určitě vymezena a jednalo se o změnu skutečnou, na základě které došlo u žalovaného k úspoře mzdových nákladů. Žalobkyně neoznámila žalovanému do skončení pracovního poměru, že trvá na tom, aby ji žalovaný dále zaměstnával. I v případě neplatnosti předmětné výpovědi by tak pracovní poměr žalobkyně u žalovaného stejně skončil k 31. 12. 2022. 3. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalobkyně pracovala u žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne 3. 1. 1994 ve znění jejích následných zněn na pracovní pozici střídavě označované jako uklízečka nebo školnice. Žalovaným jí byla dána výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. c/ zákoníku práce datovaná 31. 10. 2022 odůvodněná nadbytečností žalobkyně v důsledku organizačních změn přijatých u žalovaného. Sporným zůstalo, jak a kdy byla tato výpověď žalobkyni doručena a zda je platná. 4. [jméno] žalobkyně nezpochybnila, že byla dne 31. 10. 2022 pozvána k jednání s ředitelkou žalovaného a za přítomnosti ředitelky a její zástupkyně [jméno] [příjmení] jí byla předána listina, o níž věděla, že se jednat o výpověď z pracovního poměru. Další průběh tohoto jednání líčí účastníci ve svých tvrzeních odlišně, nicméně soud nemá důvod nevěřit výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], která je plně v souladu se zápisem ze stejného dne vyhotoveným žalovaným. Dle této svědecké výpovědi i zápisu oznámila ředitelka žalovaného žalobkyni rozhodnutí o reorganizaci žalovaného a předala ji výpověď. Žalobkyně si výpověď převzala, zběžně prohlédla a poté ji ředitelce žalovaného vrátila s tím, že tohle nepodepíše a nepřevezme, přestože byla ředitelkou poučena o následcích doručení při odmítnutí převzetí písemnosti. Z korespondence mezi zástupkyní žalobkyně a žalovaným vzal soud dále za prokázané, že text předmětné výpovědi byl žalovaným doručen na její žádost zástupkyni žalobkyně dne 17. 1. 2023. 5. Podle § 334 odst. 2 věta před středníkem zákoníku práce písemnost doručuje zaměstnavatel zaměstnanci do vlastních rukou na pracovišti, v jeho bytě nebo kdekoliv bude zastižen anebo prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací. Podle § 334 odst. 3 zákoníku práce nedoručuje-li zaměstnavatel písemnost prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací nebo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, považuje se písemnost za doručenou také tehdy, jestliže zaměstnanec přijetí písemnosti odmítne. 6. Na základě shora uvedených skutkových zjištění vzal soud za prokázané, že výpověď datovaná 31. 10. 2022 byla žalobkyni řádně doručena na pracovišti dle § 334 odst. 3 zákoníku práce, přestože žalobkyně její převzetí odmítla. Pracovní poměr žalobkyně u žalovaného tak skončil uplynutím dvouměsíční výpovědní doby dle § 51 odst. 1 zákoníku práce ke dni 31. 12. 2022. Rozhodně tak nelze souhlasit s tvrzením žalobkyně, že jí byla výpověď doručena až dne 17. 1. 2023, ke kterému bylo vyhověno žádosti její právní zástupkyně o zaslání stejnopisu výpovědi. Pro úplnost soud dodává, že pracovní poměr žalobkyně by skončil ke dni 31. 12. 2022 uplynutím výpovědní doby dle § 69 odst. 3 písm. a/ zákoníku práce i v případě hypotetické neplatnosti výpovědi, neboť žalobkyně během výpovědní doby žalovanému neoznámila, že trvá na dalším zaměstnávání. Soud proto z důvodů procesní ekonomie neprovedl žalobkyní navržené doplnění dokazování o výpovědi navržených svědkyň [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], které by měly zpochybnit správnost tvrzení žalovaného o organizačních změnách, neboť tyto výpovědi by nemohly nic změnit na skutkových i právních názorech soudu uvedených shora. Soud proto žalobu ve věci samé jako nedůvodnou zamítl., aniž se dále zabýval pravdivostí tvrzení o organizačních změnách u žalovaného uvedených v předmětné výpovědi. 7. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého přiznal právo na náhradu nákladů ve věci plně úspěšnému žalovanému. Tyto náklady představují odměnu advokáta za 4 hlavní úkony (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření ve věci samé a účast na dvou jednáních soudu) po 2 500 Kč při tarifní hodnotě sporu 35 000 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení a 4 paušální náhrady po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky.