5 C 72/2023-17 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 12. 7. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 11 894,10 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 28. 11. 2018 uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr k běžnému účtu žalovaného č. [bankovní účet] do výše úvěrového limitu 50 000 Kč a žalovaný se zavázal udržovat na účtu kreditní obrat a nepřekračovat sjednaný úvěrový limit. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky žalobce a jeho sazebník poplatků. Úroková sazba byla sjednána na 19,90% ročně s tím, že v případě porušení smlouvy žalovaným přísluší dále žalobci smluvní úrok z prodlení ve výši 30% ročně. Žalovaný v rámci tohoto smluvního vztahu vystupoval jako podnikatel a nebylo proto povinností žalobce zkoumat s odbornou péčí jeho úvěruschopnost dle zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil tím, že nepovoleně přečerpal úvěrový limit stanovený ve smlouvě. Žalobce proto využil svého práva vyplývajícího ze smlouvy a prohlásil úvěr za splatný ke dni 25. 1. 2021. Před podáním žaloby žalovaný zaplatil dosud žalobci v sedmi splátkách celkem 16 000 Kč, přičemž tyto platby žalobce započetl na smluvní úrok z prodlení a na část jistiny. Ke dni zahájení řízení činil dluh žalovaného na jistině 11 894,10 Kč. Tuto částku dosud žalovaný žalobci ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení. 2. Žalobce i žalovaný souhlasili s jednáním v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 3. Soud provedl dokazování smlouvou o kontokorentním úvěru uzavřenou mezi účastníky 28. 11. 2018, všeobecnými produktovými podmínkami žalobce, jeho sazebníkem poplatků, oznámením o otevření úvěrového účtu z 29. 3. 2020, úrokovým lístkem žalobce, výpisy z úvěrového a běžného účtu žalovaného u žalobce, oznámením žalobce o prohlášení úvěru za splatný z 27. 1. 2021 včetně podacího archu a výzvou žalobce zaslanou žalovanému z 30. 8. 2021 včetně podacího archu. 4. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 28. 11. 2018 dle § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému jako podnikateli kontokorentní úvěr k běžnému účtu žalovaného č. [bankovní účet] do výše úvěrového limitu 50 000 Kč a žalovaný se zavázal udržovat na účtu kreditní obrat a nepřekračovat sjednaný úvěrový limit. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky žalobce a jeho sazebník poplatků. Úroková sazba byla sjednána na 19,90% ročně s tím, že v případě porušení smlouvy žalovaným přísluší dále žalobci smluvní úrok z prodlení ve výši 30% ročně. Žalovaný v rámci tohoto smluvního vztahu vystupoval jako podnikatel a nebylo proto povinností žalobce zkoumat s odbornou péčí jeho úvěruschopnost dle zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil tím, že nepovoleně přečerpal úvěrový limit stanovený ve smlouvě. Žalobce proto využil svého práva vyplývajícího ze smlouvy a prohlásil úvěr za splatný ke dni 25. 1. 2021. Před podáním žaloby žalovaný zaplatil dosud žalobci v sedmi splátkách celkem 16 000 Kč, přičemž tyto platby žalobce započetl na smluvní úrok z prodlení a na část jistiny. Ke dni zahájení řízení činil dluh žalovaného na jistině 11 894,10 Kč. Co do výše je nárok žalobce prokazován výpisem z jeho obchodních knih vedených certifikovaným bankovním softwarem, o jehož správnosti nemá soud pochyb. V rozsahu tvrzeném žalobcem tak žalovaný nesplnil svoje povinnosti vyplývající z řádně uzavřené smlouvy o úvěru. Žalovaný se rovněž dnem následujícím po prohlášení úvěru za splatný ocitl vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého dluhu, a žalobci proto vzniklo právo na zaplacení smluvních úroků z prodlení ve výši sjednané ve smlouvě, tedy ve výši 30% ročně. Toto ujednání účastníků nelze považovat za neplatné, neboť na smluvní úroky z prodlení se v případě podnikatele nevztahují omezení u spotřebitelských smluv stanovená v § 1810 a následujících občanského zákoníku a v zákoně o spotřebitelském úvěru, a dle názoru soudu nelze toto ujednání považovat za neplatné pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 občanského zákoníku. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo výjimečné umožnění plnění žalovanému ve splátkách. 5. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta ve výši 900 Kč za tři hlavní úkony po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) dle § 14b/ odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b/ odst. 5 téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 252 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně.