5 C 76/2023-21 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou dne 26. 8. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 5 941,23 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [anonymizována tři slova] a žalovaným byla dne 20. 1. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky právního předchůdce žalobce. Žalovaný se zavázal úvěr včetně sjednaného poplatku ve výši 2 178 Kč představujícího úplatu za poskytnutí úvěru složenou z poplatku za sjednání úvěru a kapitalizovaného smluvního úroku, právnímu předchůdci žalobce splatit nejpozději do 19. 2. 2021. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný svůj závazek vyplývající ze smlouvy ani částečně nesplnil a na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2021 byla s účinností ke dni 17. 3. 2022 předmětná pohledávka postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni postoupení pohledávky činil dluh žalovaného na jistině úvěru 5 000 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru 2 178 Kč, na smluvní pokutě 251,23 Kč, na postoupeném smluvním úroku 4 463,23 Kč a na nákladech spojených s postoupením pohledávky 690 Kč, přičemž dalších nároků vyplývajících z předmětné smlouvy na zaplacení zbývající části smluvní pokuty i poplatků za odeslání upomínek se pro účely tohoto řízení žalobce vzdal. Žalovaný dosud spornou částku žalobci ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení. 2. Žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 3. Ze skutkových tvrzení žalobce v žalobě nevyplývalo, zda a jakým způsobem zkoumal právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy. Na výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení a předložení důkazů nasvědčujících řádnému zkoumání úvěruschopnosti žalovaného odkázal žalobce na údaje sdělené jeho právnímu předchůdci žalovaným v jeho žádosti o poskytnutí úvěru s tím, že toto ověření považuje za dostačující. Z těchto údajů žalovaného vyplývá, že měl být zaměstnán s čistým měsíčním příjmem 19 818 Kč s tím, že jeho náklady na bydlení a ostatní údaje činí 5 000 Kč měsíčně a nesplácí žádné další úvěry či hypotéky. 4. Podle § 86 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření předmětné smlouvy poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splatit. Podle § 87 odst. 1 stejného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou listinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 5. Soudní judikatura již dovodila například v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci vedené u něj pod sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, přičemž na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřitele uvedl ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva. 6. Shora uvedeným požadavkům na posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí právní předchůdce žalobce nedostál, pokud se při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného spolehl pouze na správnost údajů žalovaného v žádosti o úvěr, přičemž již na první pohled je zřejmé, že žalovaným tvrzené jeho životní náklady jsou nepřiměřeně nízké. Soud proto dospěl k závěru, že předmětná smlouva je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž k této neplatnosti musel přihlédnout i bez návrhu žalovaného. Za této situace pak vzniklá žalobci pouze právo na vrácení jistiny úvěru, přičemž soud považuje z potvrzení o platbě datované 20. 1. 2021 za prokázané, že jistina ve výši 5 000 Kč byla žalovanému vyplacena. Soud přitom nemá důvod pochybovat o pravdivosti tvrzení žalobce, že na splacení jistiny žalovaný dosud právnímu předchůdci žalobce ani žalobci nic nezaplatil. Ohledně částky 5 000 Kč proto soud žalobě jako důvodné vyhověl. Soud dále žalobě vyhověl rovněž v části týkající se zákonných úroků z prodlení, nicméně pouze až ode dne 13. 4. 2023. Vzhledem k neplatnosti smlouvy o úvěru se dluh představující jistinu stal dluhem splatným na výzvu, přičemž za výzvu k zaplacení jistiny lze považovat až žalobu, která byla žalovanému doručena 11. 4. 2023. Dnem následujícím byl povinen žalovaný žalobci plnit a až dnem následujícím po tomto dni, tedy dnem 13. 4. 2023, se žalovaný ocitl v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci tak dle § 1968 a 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení nepřevyšuje úroky stanovené v ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. V tomto rozsahu proto soud žalobě ohledně zákonného úroku z prodlení rovněž jako důvodné vyhověl. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 5 000 Kč s přiznaným příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. Ve zbývající části žaloby opírající se o smluvní ujednání v neplatné smlouvě soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 7. O nákladech řízení rozhodl soud dne § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný a mírně převážně úspěšný byl žalovaný, kterému žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.