7 C 220/2023-16 — Okresní soud v Třebíči

Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalované na zaplacení částky 10 370 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru na podporu a rozvod podnikání [číslo] uzavřené dne 2. 12. 2022 mezi žalobkyní a žalovanou. Úvěr byl žalované poskytnut jako podnikateli. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv k tomu byla soudem vyzvána. V souladu s ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. ohledně tohoto postupu soudu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 2. 12. 2022 uzavřena smlouva o úvěru na podporu a rozvoj podnikání [číslo]. Žalobkyně žalované na základě této smlouvy poskytla finanční hotovost ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni za poskytnutí úvěru poplatek ve výši 1 026 Kč se slevou (resp. 1 080 Kč bez slevy) a poplatek za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 6 326 Kč se žalovaná zavázala uhradit jednorázově ve lhůtě 30-ti dnů od odeslání finančních prostředků na jeho účet. Žalovaná však svůj závazek vůči žalobkyni neuhradila řádně a včas. Pro tento případ byly v čl. VIII. smlouvy sjednány následky porušení smlouvy a sankce, a sice smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky až do zaplacení, náhrada účelně vynaložených nákladů (specifikovaných v sazebníku), které žalobkyni vznikly v důsledku prodlení žalované s úhradu dlužné částky z úvěru a smluvní pokuta ve výši 50 % z celkové dlužné částky v případě marného uplynutí 15. kalendářního dne od počátku prodlení. Závazek žalované se stal splatným dne 1. 1. 2023. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle ust. § 2395 a násl., 2048 a násl. a zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen„ o. z.“). Otázku úroku z prodlení pak soud posuzoval dle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ačkoli žalobkyně dostála svým povinnostem, jež jí ukládá ustanovení § 2395 o. z., resp. svým povinnostem smluvním, žalovaná přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne řádně nesplnila svůj závazek ze smlouvy o úvěru a dostala se tak do prodlení se splněním tohoto závazku. V důsledku této skutečnosti je žalovaná kromě dlužné jistiny ve výši 5 000 Kč, sjednaných poplatků ve výši 1 080 Kč a 300 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 800 Kč a sjednaného smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné jistiny, povinna uhradit žalobkyni též platně sjednanou smluvní pokutu ve výši 3 190 Kč. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3 x 1 540 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, předžalobní výzva k plnění), celkem 4 500 Kč, 3 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 900 Kč. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty (dále jen„ DPH“), neboť právní zástupkyně žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinna tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokátky žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.