7 C 238/2023-19 — Okresní soud v Třebíči

Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 21 900 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu uznání dluhu. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) - žalovaný. V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že Žalobkyně jako pojistitel a [jméno] [příjmení] jako pojistník uzavřeli pojistnou smlouvu [číslo] o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala v případě pojistné události vyplatit poškozenému pojistné plnění. K výplatě pojistného plnění ze strany žalobkyně došlo za současného naplnění zákonných podmínek k užití ustanovení § 10 odst. 1 písm. d) a písm. i) zákona č. 168/1999 Sb., když z trestního příkazu Okresního soudu v Jindřichově Hradci č. j. 1 T 34/2021-106 ze dne 6. 4. 2021, který nabyl právní moci dne 21. 4. 2021, vyplývá, že dne 21. 1. 2021 okolo 15:10 hodin, ačkoliv se předchozím požitím většího množství alkoholu přivedl do podnapilého stavu s obsahem okolo 2,24 g alkoholu v krvi, na parkovišti u obchodního domu Penny Market ve Vápovské ulici v [obec], okres [okres], žalovaný využil toho, že u zaparkovaného motorového vozidla tov. zn. Škoda Felicia, [registrační značka], provozovatele [jméno] [příjmení], nebyly dovřené levé přední dveře a v zapalovací skříňce byl ponechán klíč, a tak v úmyslu vozidlo použít k neoprávněné jízdě po parkovišti, usedl k jeho řízení, nastartoval jej, načež po rozjetí se s vozidlem narazil do pravého předního boku dalšího zaparkovaného motorového vozidla tov. zn. Peugeot 206, [registrační značka], provozovatele [jméno] [příjmení]. Žalovaný tak obě vozidla poškodil, a z místa dopravní nehody utekl. Žalovaný byl žalobkyní písemně vyzván k úhradě částky 20 400 Kč v termínu do 5. 3. 2022. Žalovaný byl dále žalobkyní písemně vyzván k úhradě částky 3 500 Kč v termínu do 14. 3. 2021. Žalovaný pohledávku vůči žalobkyni co do důvodu i výše 23 900 Kč uznal včetně úroku z prodlení od 6. 3. 2021 a zavázal se ji hradit v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 2 000Kč, splatných vždy do 25. dne v měsíci, a to dle Dohody o způsobu uhrazení dluhu s prohlášením o uznání dluhu ze dne 24. 3. 2021. K dnešnímu dni žalovaný uhradil pouze částku 2 000 Kč. Žalovanému byla také dne 15. 11. 2022 zaslána předžalobní výzva. Žalovaný však do dnešního svůj dluh vůči žalobkyni neuhradil. Je proto kromě dlužné částky 21 900 Kč povinen uhradit i žalobkyní nárokovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalovaného. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle zákona [číslo] občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“). <i>Dle ust. § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.</i> <i>Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 876 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve výši 3 x 1 980 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, písemné podání soudu týkající se věci samé), 3 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.