7 C 304/2022-17 — Okresní soud v Třebíči

Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 30. 8. 2022 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 15 053 Kč z titulu uznání dluhu. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) - žalovaný. V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 21. 4. 2021 uzavřena splátková dohoda, v níž žalovaný současně uznal svůj dluh ze smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba]. Výše pohledávky činila ke dni uzavření dohody 54 701,24 Kč a žalovaný se ji zavázal splatit v 36 splátkách po 1 500 Kč, resp. 2 201,24 Kč v poslední splátce. Žalovaný však do dne podání žaloby uhradil žalobkyni pouze část dluhu, čímž se dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyně odeslala žalovanému dne 5. 8. 2022 oznámení o zesplatnění dluhu spolu s předžalobní upomínkou. V rámci dopisu o zesplatnění pohledávky byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 38 201,24 Kč ve lhůtě nejpozději do 18. 8. 2022. Žalovaný však ani poté svůj dluh vůči žalobkyni neuhradila. Je proto kromě dlužné částky 38 201,24 Kč povinen uhradit i žalobkyní nárokovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalovaného, tj. ke dni 19. 8. 2022. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“). <i>Dle ust. § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.</i> <i>Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 1 529 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č.177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), ve výši 3 x 300 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, předžalobní výzva k plnění) 3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14 odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.