7 C 321/2022-28 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 14. 10. 2022 domáhala vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 4 384 Kč s úroky z prodlení z titulu dlužných koncesionářských poplatků za období říjen 2019 až květen 2022. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti němuž podal žalovaný v zákonné lhůtě odpor. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že si jednak nepamatuje, že by v roce 2019 jakoukoliv přihlášku k televiznímu poplatku podával a jednak zpochybnil svoji pasivní věcnou legitimaci s odůvodněním, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2013, č. j. [insolvenční spisová značka] A-18 byl na majetek žalovaného prohlášen konkurs. Prohlášením konkursu na majetek žalovaného přešlo dispoziční oprávnění v souladu s ust. § 246 insolvenčního zákona na insolvenčního správce. Žaloba měla proto dle žalovaného směřovat proti insolvenčnímu správci, neboť se jedná o„ zapodstatovou“ pohledávku, která musí být uplatněna dle § 203 insolvenčního zákona vůči insolvenčnímu správci. 3. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z přihlášení do evidence poplatníků, potvrzení o přihlášení poplatníka, výzvy k zaplacení dlužných televizních poplatků včetně doručenky, položkového rozpočtu, přehledu předpisů poplatků a výpočtu úroku vzal soud za prokázané, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto povinnost splnil dne 13. 5. 2019. Televizní poplatek přitom v období, po které jej žalovaný nehradil, činil 135 Kč měsíčně za jeden přihlášený přijímač. Žalovaný nehradil koncesionářský poplatek za období od října 2019 do května 2022 a nereagoval ani na výzvy žalobkyně k jejich úhradě. Z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2013, č. j. [insolvenční spisová značka] A-18 byl na majetek žalovaného prohlášen konkurs, který dosud nebyl pravomocně skončen. <i>5. Dle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, Je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem.</i> <i>6. Podle § 140c zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen„ insolvenční zákon“), v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze zahájit soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, nejde-li o incidenční spory, ani řízení o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170).</i> <i>7. Podle § 168 odst. 2 písm. f) insolvenčního zákona Pohledávkami za majetkovou podstatou, pokud vznikly po rozhodnutí o úpadku, jsou pohledávky věřitelů ze smluv uzavřených osobou s dispozičními oprávněními, s výjimkou smluv uzavřených dlužníkem po schválení oddlužení.</i> 8. Podle § 203 odst. 1 insolvenčního zákona není-li dále stanoveno jinak, pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň se uplatňují písemně vůči osobě s dispozičními oprávněními. O uplatnění takové pohledávky věřitel současně vždy vyrozumí insolvenčního správce; náležitosti tohoto vyrozumění stanoví prováděcí právní předpis. <i>9. Podle § 203 odst. 4 insolvenčního zákona neuspokojí-li osoba s dispozičními oprávněními pohledávky podle odstavce 1 v plné výši a včas, může se věřitel domáhat jejich splnění žalobou podanou proti osobě s dispozičními oprávněními; nejde o incidenční spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty, pokud nevznikly zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila.</i> <i>10. Podle § 229 odst. 3 písm. c) insolvenčního zákona, nestanoví-li tento zákon jinak, je ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičními oprávněními insolvenční správce v době od prohlášení konkursu.</i> 11. Samotná povinnost platit koncesionářský poplatek na základě zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, vzniká přímo ze zákona, televizní poplatek je (stejně jako jiné veřejnoprávní poplatky) platbou povinnou, vynutitelnou, nenávratnou a neekvivalentní. Je rovněž platbou opakovanou. Televizní poplatky jsou svého druhu daní z majetku (konkrétně daní z vlastnictví, držení či obecně z užívání televizního přijímače jako movité hmotné věci), viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 7 Tdo 1229/2020. 12. Za této situace splňují televizní poplatky podmínky definice pohledávky za majetkovou podstatou ve smyslu § 168 odst. 2 písm. f) insolvenčního zákona. Pohledávky za majetkovou podstatou se uspokojují kdykoli po rozhodnutí o úpadku a (pokud to stav majetkové podstaty dovoluje) v plné výši. Věřitelé je neuplatňují přihláškou, ale písemně vůči osobě s dispozičním oprávněním v režimu § 203 insolvenčního zákona, a pokud nejsou pohledávky v plné výši a včas uspokojeny, může se věřitel jejich splnění domáhat civilní žalobou podanou proti osobě s dispozičním oprávněním, tedy i v průběhu insolvenčního řízení lze civilní řízení o těchto pohledávkách zahájit. 13. V projednávané věci to tedy znamená, že pokud byl na majetek žalovaného dne 19. 12. 2013 prohlášen konkurs, pak od uvedeného data ve vztahu k majetkové podstatě žalovaného je osobou s dispozičními oprávněními insolvenční správce. Za dané situace byla žalobkyně povinna s ohledem na výše uvedené uplatnit nárok na zaplacení dlužného televizního poplatku písemně vůči insolvenčnímu správci, nikoli žalobou směřující vůči žalovanému jako dlužníkovi. Až za situace, pokud by osoba s dispozičními oprávněními neuspokojila pohledávku žalobce v plné výši a včas, mohla se žalobkyně domáhat jejího splnění žalobou podanou proti osobě s dispozičními oprávněními ve smyslu § 229 insolvenčního zákona, tedy opět proti insolvenčnímu správci. Žalobkyně v reakci na žádost soudu o vyjádření k podanému odporu sdělila, že se dle jejího názoru nejedná o pohledávku za podstatou a že její postup v této věci je zcela správný. 14. S ohledem na okolnost, že žalobkyně podala žalobu proti žalovanému, který není ve věci pasivně legitimován (tím by byla pouze osoba insolvenčního správce za předpokladu řádného postupu žalobce dle § 203 insolvenčního zákona), soud žalobu v celém rozsahu zamítl (I. výrok). 15. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1.. Žalovaný byl v řízení plně úspěšným a má tudíž podle uvedených zákonných ustanovení proti žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ust. § 150 o. s. ř. soud v projednávaném případě neshledal. Náklady řízení soud vyčíslil jako součet následujících položek: odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ AT“) ve výši 3 x 1 000 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, 2x písemné podání soudu týkající se věci samé), 3 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 4 AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. 16. Shora přiznané náklady řízení jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalovaného je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. 17. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalovaného nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.