12 C 152/2024-20 — Okresní soud v Třebíči

Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 12 638 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu splnění obsahu závazku ze smlouvy o dodávce pitné vody z vodovodu pro veřejnou potřebu uzavřené mezi účastníky řízení jako smluvními stranami.Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel z předložených listin – daňového dokladu – faktury č. 722 110 544, daňového dokladu – faktury č. 721 129 368, smlouvy č. 07/481946, předžalobní výzvy ze dne 27. 1. 2023 a poštovního podacího archu, upomínky č. 711 801 78 19 a 711 801 72 03 v kontextu se skutkovými tvrzeními obsaženými v podané žalobě.Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci:V řízení zůstalo nesporným, že žalovaný na základě Smlouvy o dodávce pitné vody z vodovodu pro veřejnou potřebu a odvádění odpadních vod kanalizací odebral od žalobkyně pitnou vodu, přičemž žalobkyně dodanou vodu vyúčtovala fakturou č. 722 110 544 znějící na částku 5 465 Kč se splatností dne 2. 6. 2022 a fakturou č. 712 129 268 znějící na částku 7 173 Kč se splatností dne 8. 11. 2021, které však žalovaný dosud neuhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splněním peněžního závazku, je dále kromě výše uvedené dlužné částky povinen hradit i tzv. „zákonný“ úrok z prodlení.Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle § 2586 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve vztahu k úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v soudním poplatku ve výši 800 Kč, navýšené odměně advokáta o 21 % DPH ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3 x 300 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby a 3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle cit. advokátního tarifu.Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.