12 C 179/2024-11 — Okresní soud v Třebíči

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku ve výši 178 619,20 Kč s dalším příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky řízení jako smluvními stranami.2. Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel toliko z předložených listin-formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvy o úvěru číslo , hodnota, , úvěrových podmínek, potvrzení o podpisu smlouvy číslo , hodnota, , potvrzení o vyplacení úvěru číslo , hodnota, , výpisu z bankovního účtu číslo , hodnota, 1486207048/3030, potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru číslo , hodnota, , výpisu z bankovního a nebankovního registru, splátkového kalendáře úvěru číslo , hodnota, , zesplatňujícího dopisu – předžalobní výzvy a nezpochybněných skutkových tvrzení obsažených v podané žalobě.3. Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci:V řízení zůstalo nesporným, že žalovaný jako dlužník uzavřel dne 20. 7. 2021 se žalobkyní jako věřitelem smlouvu o úvěru, na základě které mu byla na sjednaný úrok poskytnuta částka 200 000 Kč. Následně však neplnil své smluvní povinnosti ze smlouvy vyplývající, tedy především řádně čerpaný úvěr sjednaným způsobem splácet, pročež žalobkyně od smlouvy odstoupila s výzvou na úhradu zbývající nesplacené části úvěru. Nesporným je nakonec i tvrzení žalobkyně o výši dluhu žalovaného vyplývajícího z projednávané smlouvy, resp. skutečnost, že žalovaný tento již splatný závazek dosud řádně nesplnil.4. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.5. Ačkoli žalobkyně nesporně dostála svým povinnostem, jež jí ukládá ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, resp. svým povinnostem smluvním, žalovaný přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne řádně nesplnil splatný předmět vypovězené smlouvy o úvěru a dostal se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. V důsledku této skutečnosti je žalovaný kromě nesplacené jistiny úvěru, sjednaného úroku z něj a smluvní pokuty povinen hradit i tzv. „zákonný“ úrok z prodlení v návaznosti na ustanovení § 1970 občanského zákoníku.6. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v soudním poplatku ve výši 7 145 Kč.