12 C 276/2024-18 — Okresní soud v Třebíči

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku ve výši 43 791,70 Kč s dalším příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 3. 10. 2019 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako smluvními stranami.2. Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel toliko z předložených listin – smlouvy o úvěru, všeobecných obchodních podmínek , právnická osoba, ., výpisu z účtu žalovaného, sazebníku (ceníku) , právnická osoba, ., poslední výzvy k úhradě dlužné částky před zesplatněním úvěru, rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu, smlouvy o postoupení pohledávek, přílohy č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek – Seznamu pohledávek, přílohy Smlouvy o postoupení pohledávek – Potvrzení o zaplacení úplaty, oznámení o postoupení pohledávky žalovaného a dokladu o odeslání, výpisu z účtu žalovaného, předžalobní výzvy se základním skutkovým a právním rozborem adresované žalovanému a dokladu o odeslání.3. Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci:V řízení zůstalo nesporným, že žalovaný jako dlužník uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně – spol. , právnická osoba, . jako věřitelem dne 3. 10. 2019 smlouvu o úvěru na sjednaný úrok, následně však neplnil své smluvní povinnosti ze smlouvy vyplývající, tedy především řádně čerpaný úvěr sjednaným způsobem splácet, pročež žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru a požadovala úhradu zbývajících nesplacených částí úvěru. Nesporným je nakonec i tvrzení žalobkyně o výši dluhu žalovaného vyplývajícího z projednávaných smluv, resp. skutečnost, že žalovaný tento již splatný závazek dosud řádně nesplnil.4. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.5. Ačkoli právní předchůdkyně žalobkyně nesporně dostála svým povinnostem, jež jí ukládá ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, resp. svým povinnostem smluvním, žalovaný přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne řádně nesplnil splatný předmět vypovězené smlouvy o úvěru a dostal se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. V důsledku této skutečnosti je žalovaný kromě nesplacené jistiny úvěru, sjednaného úroku z něj a sjednaných poplatků povinen hradit i tzv. „zákonný“ úrok z prodlení v návaznosti na ustanovení § 1970 občanského zákoníku.6. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v soudním poplatku ve výši 1 752 Kč, navýšené odměně advokáta ve smyslu § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve 3 x 500 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby a 3 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby.7. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.