21 C 30/2024-70 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 2. 7. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 86 485 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 88 485 Kč ve výši 14,75 % ročně od 27. 2. 2024 do 15. 3. 2024 ve výši 643,68 Kč, zákonný úrok prodlení z částky 86 485 Kč ve výši 14,75 % ročně od 16. 3. 2024 do zaplacení, pohledávku ve výši 10 483,92 Kč, úrok ve výši 85,49 % p.a z částky 70 000 Kč od 27. 2. 2024 do 21. 3. 2024 ve výši 3 805,20 Kč, úrok ve výši 85,49 % p.a z částky 70 000 Kč od 22. 3. 2024 do 22. 3. 2024 ve výši 26,81 Kč, úrok ve výši 15 % p.a z částky 70 000 Kč od 23. 3. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 27. 2. 2024 dosáhne částky 298 195 Kč.2. Žalovaný se k jednání soudu nařízenému na 15. 10. 2024 nedostavil, přestože k němu byl řádně předvolán, a nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto věc projednal v jeho nepřítomnosti.3. Soud provedl dokazování zejména – smlouvou o úvěru č. , hodnota, , dodatkem ke smlouvě a technickým popisem uzavření smlouvy a jejího podpisu, přihláškou žalovaného do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry, oznámením žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru, dodejkou k oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru, dokladem o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu žalobkyně prokazující vyplacení úvěru, formulářem hodnocení klienta, ověřením v registru SOLUS – bez negativního příznaku, ověřením v registru NRKI – bez negativního příznaku, doklady vztahující se k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, kartou klienta, výzvou k zaplacení dlužné splátky s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru zaslané žalovanému, oznámením o zesplatnění úvěru, předžalobní výzvou, podacím archem k předžalobní výzvě.4. Z těchto důkazů soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 7. 11. 2023 dle § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 70 000 Kč a tato částka byla žalovanému vyplacena dne 7. 11. 2023. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr, úrok ve výši 85,49 % p.a. a pojištění úvěru (723 Kč měsíčně), tedy celkem 283 200 Kč splácet v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 5 900 Kč, splatných vždy do 22. dne každého kalendářního měsíce počínaje prosincem 2023. Schopnost žalovaného úvěr splatit byla žalobkyní ověřena z dokladů o jeho příjmech, výpisu z bankovního účtu žalovaného, jeho prohlášení i z údajů v nebankovních registrech. Žalovaný svoje závazky vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a na splnění svých závazků ze smlouvy o úvěru dosud neuhradil ničeho. V souladu se smluvním ujednáním účastníků prohlásila žalobkyně úvěr za splatný ke dni 25. 2. 2024. K tomuto dni činila nová jistina úvěru 84 918 Kč. V důsledku prohlášení úvěru za splatný vzniklo žalobkyni dle smlouvy právo na zaplacení sjednané smluvní pokuty ve výši 10 483 Kč, dlužného pojistného 2 169 Kč a 85,49 % smluvních úroků z částky 70 000 Kč, jako původní jistiny, při RPSN 128,36 %.5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.6. Zde soud odkazuje na odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 3. 2019, č.j. 25 Co 296/2019-95, v rámci kterého odvolací soud zcela v souladu s rozhodnutím Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 2. 11. 2018, č.j. 7 C 174/2018-63 dovodil, že s ohledem na úvěrovou sazbu sjednanou ve smlouvě (97,09%) je nutno považovat úvěrovou smlouvu jako celek za absolutně neplatnou. Zejména soud shledal, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Nerovnováha je v dané věci tak významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit jako obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy, když obecná ustanovení občanského zákoníku, vyjádřená v hlavě I., je nutné používat a musejí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Žalobkyně je profesionálem na trhu v poskytování úvěru a její konání, pokud požaduje úroku z půjčené částky více než 85 %, spoléhaje přitom na maloufinanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popř. tíseň, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné. Jde v podstatě o obchod s chudobou a jednání věřitele nemůže požívat právní ochrany. Výše uvedené okolnosti pak dle odvolacího soudu brání tomu, aby ujednání o výši úroku mohlo být v přezkoumávané věci oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy. V projednávané věci je pak i zřejmé, že žalovaný při uzavření smlouvy s právním předchůdcem žalobkyně vystupoval v pozici spotřebitele podle § 419 občanského zákoníku. Jak shora uvedeno, zápůjční úroková sazba činila 85,49 % ročně a RPSN 128,36 %. Dle zprávy ČNB o úrokových sazbách z nových spotřebitelských úvěrů vyplývá, že průměrná úroková sazba činila v roce 2023 9,7 % ročně. Ve smlouvě sjednaná úroková sazba tak téměř 9krát převyšuje průměrnou úrokovou sazbu v době uzavření smlouvy. Smlouva tak byla koncipována jednoznačně nevyváženě v neprospěch spotřebitele a v důsledku absolutní neplatnosti předmětné smlouvy se tak právní vztah mezi účastníky řídí ustanoveními § 2991 a násl. o bezdůvodném obohacení.7. Žalovanému tak na úkor žalobkyně vzniklo pouze bezdůvodné obohacení, a to ve výši dopovídající neuhrazené původní jistiny ve výši 70 000 Kč, včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení dle §§ 1968 a § 1970 občanského zákoníku, počítaného od 26. 6. 2023 (tedy od uplynutí lhůty 10 ti dnů od odeslání předžalobní výzvy k úhradě závazku ze dne 11. 6. 2024) do zaplacení. Jelikož pak žalovaný doposud uvedenou částku žalobkyni nevrátil, uložil mu soud tuto povinnost výrokem I. rozsudku. Výrokem II. pak soud zbylou část žalobou uplatněného nároku s ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy jako nedůvodnou zamítnul.8. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný. Převážně úspěšný byl v řízení žalovaný a obecně by mu tak příslušelo právo na náhradu části nákladů řízení. Protože však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.