21 C 42/2023-44 — Okresní soud v Třebíči

Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 25. 10. 2023 se žalobce domáhá, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku 65 000 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení z titulu žalovaným nesplněných povinností vyplývajících z obsahu písemné smlouvy o zápůjčce ze dne 1. 10. 2014. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému v hotovosti částku 65 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobci tuto částku vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 10 % ročně nejpozději do 31. 12. 2014. Žalovaný svůj dluh také písemně uznal dne 1. 10. 2014. Žalovaný však žalobci do dne podání žaloby ničeho neuhradil přesto, že právní zástupce žalovaného ho dne 30. 11. 2015 vyzval k úhradě dlužné částky, smluvního úroku a smluvní pokuty.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv k tomu byl soudem vyzván.V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. ohledně tohoto postupu soudu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).Na základě listin připojených k žalobě učinil soud závěr, že dne 1. 10. 2014 uzavřel žalobce se žalovaným smlouvu o zápůjčce, dle které žalobce při podpisu smlouvy zapůjčil žalovanému 65 000 Kč v hotovosti. Splatnost byla sjednání nejpozději do 31. 12. 2014. Dále byl sjednán úrok ve výši 10 % ročně. V bodě IV. smlouvy byla sjednána též smluvní pokuta. Dne 1. 10. 2014 žalovaný podepsal listinu označenou jako uznání dluhu, kterou uznal dluh ze smlouvy o zápůjčce ze dne 1. 10. 2014 ve výši 65 000 Kč. Dne 27. 11. 2015 zaslal právní zástupce žalobce žalovanému předžalobní výzvu.Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) účinného od 1. 1. 2014.Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Na podkladě listin připojených k žalobě dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Ačkoli žalobce dostál svým povinnostem, jež mu ukládá ustanovení § 2390 o. z., resp. svým povinnostem smluvním, žalovaný přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne řádně nesplnil svůj závazek ze smlouvy o zápůjčce a dostal se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. Jelikož se žalovaný ocitl vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého závazku, je kromě dlužné jistiny povinen uhradit mu též zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po sjednané splatnosti zápůjčky, tj. od 27. 8. 2021 ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na skutečnost, že smlouvou byl platně sjednán též úrok ze zápůjčky, je žalovaný povinen uhradit žalobci i toto příslušenství.O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 3 250 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“) ve výši 3 x 3 700 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, předžalobní výzva k plnění), celkem 11 100 Kč, 3 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 4 AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 900 Kč.Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinna tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.