5 C 131/2024-40 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 2. 5. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 43 939,14 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, . a žalovanou byla dne 1. 7. 2021 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku a další částku 17 184 Kč představující úrok ve výši 1 925 K, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 9 800 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 859 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 3 600 Kč, a to v měsíčních splátkách po 2 656 Kč, poslední splátka byla splatná 1. 9. 2022. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalované při uzavírání smlouvy vycházel žalobce z údajů uvedených v kartě zákazníka, které ověřil doklady uvedenými v zákaznické kartě. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 21. 11. 2022 byla s účinností od 25. 11. 2022 předmětná pohledávka vůči žalované postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Na splnění svých závazků z předmětné smlouvy o úvěru dosud žalovaná zaplatila pouze částku 2 700 Kč a zbývající část svých závazků nesplnila, přestože byla k plnění před zahájením řízení žalobcem písemně vyzvána.2. Žalovaná se k jednáním soudu nařízeným na 8. 8. 2024 a 24. 9. 2024 nedostavila, přestože k nim byla řádně předvolána, a nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto dle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.3. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru č. , hodnota, včetně její přílohy č. , hodnota, obsahující rozpis splátek, žádostí žalované o úvěr obsahující zákaznickou kartu žalované, oznámením o přiznání dávky státní sociální podpory žalované, informací před poskytnutím smlouvy, výpisem z obchodních knih právního předchůdce žalobce ohledně předmětného úvěru, smlouvou o postoupení pohledávek z 21. 11. 2022 včetně její přílohy, oznámením o postoupení pohledávky z 7. 12. 2022 včetně dokladu o jeho odeslání a výzvou žalobce z 28. 3. 2023 včetně podacího lístku. Na základě těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovanou zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, . a žalovanou byla dne 1. 7. 2021 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku a další částku 17 184 Kč představující úrok ve výši 1 925 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 9 800 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 859 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 3 600 Kč, a to v měsíčních splátkách po 2 656 Kč, poslední splátka byla splatná 1. 9. 2022. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalované při uzavírání smlouvy vycházel žalobce z údajů uvedených v kartě zákazníka, které ověřil doklady uvedenými v zákaznické kartě. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 21. 11. 2022 byla s účinností od 25. 11. 2022 předmětná pohledávka vůči žalované postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Na splnění svých závazků z předmětné smlouvy o úvěru dosud žalovaná zaplatila pouze částku 2 700 Kč a zbývající část svých závazků nesplnila, přestože byla k plnění před zahájením řízení žalobcem písemně vyzvána. Rozhodnutí soudu proto závisí zejména na posouzení platnosti této smlouvy.4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření předmětné smlouvy poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 stejného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou stejného zákona, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. Z údajů v žádosti žalované o předmětný úvěr a oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory žalované vyplývá, že žalovaná byla v době uzavření smlouvy na rodičovské dovolené a její příjem z rodičovského příspěvku a výživného činil 10 500 Kč. Byla svobodná, bydlela s dcerou u rodičů a jiné příjmy neměla, její tvrzené náklady na bydlení, energie, dopravu, jídlo a osobní náklady měly činit celkem 7 320 Kč. Soudu je přitom známo z jeho činnosti, že jenom náklady žalované na bydlení, stravu a výživu její nezletilé dcery , datum, , musely nutně činit podstatně více než je výše odhadovaných měsíčních výdajů žalované v zákaznické kartě a použitelné měsíční příjmy žalované uvedené v žádosti tak nemohou odpovídat realitě a umožňovat žalované hradit sjednané splátky ve výši 2 656 Kč měsíčně. Je proto třeba dovodit, že úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy nebyla ze strany právního předchůdce žalobce řádně zkoumána dle shora citovaného ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a dle § 87 odst. 1 stejného zákona se tak jedná o smlouvu neplatnou. Žalobci tak dle tohoto ustanovení přísluší pouze právo na vrácení dosud nesplacené jistiny. Z výpisu z obchodních knih právního předchůdce žalobce vyplývá, že na splnění svých závazků ze smlouvy dosud žalovaná zaplatila pouze jednu splátku ve výši 2 300 Kč a zbývající část jistiny úvěru tak činí 17 300 Kč. Právě ohledně této částky proto soud žalobě ve věci samé z titulu vydání bezdůvodného obohacení vyhověl a ve zbývající části včetně tvrzených smluvních úroků žalobu jako nedůvodnou zamítl.6. V části týkající se zákonného úroku z prodlení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to ohledně zákonného úroku z prodlení od splatnosti jistiny spotřebitelského úvěru. Tato jistina byla splatná nejpozději do 10. 12. 2022, dnem následujícím se žalovaná vůči žalobci ocitla v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci dle § 1968 a 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení. Žalobcem požadované úroky z prodlení ve výši 15 % ročně odpovídají zákonným úrokům z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění zvýšené o repo sazbu ČNB platnou k prvnímu dni prodlení a soud proto v části týkající se úroku z prodlení od 11. 12. 2022 z částky 17 300 Kč do budoucna jako důvodné vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty žalované k plnění delší nebo umožnění plnění žalované ve splátkách. Ve zbývající části týkající se další částky 26 639,14 Kč a zbývající části příslušenství pohledávky pak soud z důvodů uvedených shora žalobu jako nedůvodnou zamítl.7. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný, přičemž převážně úspěšná byla ve věci žalovaná, které žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.