5 C 197/2024-17 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 30. 4. 2024 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 21 012,80 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, , a žalovaným byla dne 11. 9. 2021 uzavřena smlouva o úvěru č. , tel. číslo, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku a další částku 15 168 Kč představující úrok ve výši 9 817 Kč při úrokové sazbě 21,39 % ročně, úhradu za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částku 3 851 Kč představující úplatu za službu komfortního a flexibilního splácení uhradit v hotovosti v 65 týdenních splátkách po 465 Kč, poslední splátka byla splatná 10. 12. 2022. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy vycházel žalobce z údajů uvedených v kartě zákazníka, které ověřil doklady uvedenými v zákaznické kartě. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 21. 9. 2023 byla s účinností od 27. 9. 2023 předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Na splnění svých závazků z předmětné smlouvy o úvěru dosud žalovaný zaplatil pouze částku 8 500 Kč a zbývající část svých závazků nesplnil, přestože byl k plnění před zahájením řízení žalobcem písemně vyzván.2. Žalobce i žalovaný se práva účasti na soudním jednání vzdali a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.3. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru č. , tel. číslo, , žádostí žalovaného o úvěr obsahující zákaznickou kartu žalovaného, výpisem z obchodních knih právního předchůdce žalobce ohledně předmětného úvěru, smlouvou o postoupení pohledávek z 21. 9. 2023 včetně její přílohy, oznámením o postoupení pohledávky z 29. 9. 2023 včetně podacího lístku a výzvou žalobce z 28. 3. 2024 včetně podacího lístku. Na základě těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, , a žalovaným byla dne 11. 9. 2021 uzavřena smlouva o úvěru č. , tel. číslo, mající charakter spotřebitelské smlouvy, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku a další částku 15 168 Kč představující úrok ve výši 9 817 Kč při úrokové sazbě 21,39 % ročně, úhradu za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částku 3 851 Kč představující úplatu za službu komfortního a flexibilního splácení uhradit v hotovosti v 65 týdenních splátkách po 465 Kč, poslední splátka byla splatná 10. 12. 2022. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy vycházel žalobce z údajů uvedených v kartě zákazníka, které ověřil doklady uvedenými v zákaznické kartě. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 21. 9. 2023 byla s účinností od 27. 9. 2023 předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Na splnění svých závazků z předmětné smlouvy o úvěru dosud žalovaný zaplatil pouze částku 8 500 Kč a zbývající část svých závazků nesplnil. Rozhodnutí soudu proto závisí zejména na posouzení platnosti této smlouvy.4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření předmětné smlouvy poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 stejného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou stejného zákona, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. Z údajů v žádosti žalovaného o předmětný úvěr vyplývá, že žalovaný byl v době uzavření předmětné smlouvy OSVČ v oboru stavební práce s průměrným čistým měsíčním příjmem 14 160 Kč. Byl svobodný, neměl vyživovací povinnosti, bydlel s rodiči a neměl bankovní účet ani jiný spotřebitelský úvěr, jeho odhadované měsíční výdaje dle žádosti činily 1 000 Kč měsíčně. Soudu je přitom známo z jeho činnosti, že jenom náklady žalovaného na bydlení a stravu musejí nutně činit mnohonásobně více než je výše odhadovaných měsíčních výdajů žalovaného v zákaznické kartě a použitelné měsíční příjmy žalovaného uvedené v žádosti tak nemohou odpovídat realitě. Je proto třeba dovodit, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy nebyla ze strany právního předchůdce žalobce řádně zkoumána dle shora citovaného ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a dle § 87 odst. 1 stejného zákona se tak jedná o smlouvu neplatnou. Žalobci tak dle tohoto ustanovení přísluší pouze právo na vrácení dosud nesplacené jistiny. Z výpisu z obchodních knih právního předchůdce žalobce vyplývá, že na splnění svých závazků ze smlouvy dosud žalovaný zaplatil ve třech splátkách pouze celkovou částku 8 500 Kč a zbývající část jistiny úvěru tak činí 6 500 Kč. Právě ohledně této částky proto soud žalobě ve věci samé z titulu vydání bezdůvodného obohacení vyhověl a ve zbývající části včetně tvrzených smluvních úroků žalobu jako nedůvodnou zamítl.6. V části týkající se zákonného úroku z prodlení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to ohledně zákonného úroku z prodlení od splatnosti jistiny spotřebitelského úvěru. Tato jistina byla splatná nejpozději do 10. 12. 2022, dnem následujícím se žalovaný vůči žalobci ocitl v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci dle § 1968 a 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení. Žalobcem požadované úroky z prodlení ve výši 15 % ročně odpovídají zákonným úrokům z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění zvýšené o repo sazbu ČNB platnou k prvnímu dni prodlení a soud proto v části týkající se úroku z prodlení od 11. 12. 2022 z částky 6 500 Kč do budoucna jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty žalovanému k plnění delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. Ve zbývající části týkající se příslušenství pohledávky pak soud z důvodů uvedených shora žalobu jako nedůvodnou zamítl.7. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný, přičemž převážně úspěšný byl ve věci žalovaný, kterému žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.