5 C 25/2024-15 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 17. 8. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 20 000 Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení vzniklého ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, , a žalovaným byla dne 19. 7. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách způsobem stanoveným ve smlouvě. Úvěr ve výši 20 000 Kč vyplatil právní předchůdce žalobce žalovanému dne 19. 7. 2021. Žalovaný svoje závazky vyplývající z předmětné smlouvy dosud ani částečně nesplnil. Na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne 30. 3. 2023 a 4. 4. 2023 přešla předmětná pohledávka vůči žalovanému na žalobce a žalovaný byl o postoupení pohledávky písemně informován. Ani po postoupení pohledávky žalovaný žalobci ani částečně neplnil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení.2. Žalobce i žalovaný souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud proto dle § 115a o.s.ř. jednání ve věci nenařídil a rozhodl věc bez účasti účastníků na základě listinných důkazů obsažených ve spisu.3. Soud provedl dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, obchodními podmínkami právního předchůdce žalobce, potvrzením o vyplacení úvěru z 19. 7. 2021, smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 30. 3. 2023 a 4. 4. 2023 včetně jejich příloh a dodatků, oznámením o postoupení pohledávky a výzvou z 22. 6. 2023 včetně podacího lístku. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost žalovaný v průběhu řízení nezpochybnil, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, , a žalovaným byla dne 19. 7. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách způsobem stanoveným ve smlouvě. Úvěr ve výši 20 000 Kč vyplatil právní předchůdce žalobce žalovanému dne 19. 7. 2021. Žalovaný svoje závazky vyplývající z předmětné smlouvy dosud ani částečně nesplnil. Na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne 30. 3. 2023 a 4. 4. 2023 přešla předmětná pohledávka vůči žalovanému na žalobce a žalovaný byl o postoupení pohledávky písemně informován. Co do výše přitom odpovídá žalobou uplatněný nárok na zaplacení jistiny smluvnímu ujednání účastníků smlouvy o úvěru. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce požaduje pouze zaplacení jistiny úvěru se soud dále nezabýval otázkou, zda byla dostatečně zkoumána právním předchůdcem žalobce schopnost žalovaného úvěr splatit, neboť i kdyby byla smlouva neplatná pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti žalovaného, byl by nárok žalobce dán z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný se rovněž nejprve vůči právním předchůdcům žalobce a následně vůči žalobci ocitl ohledně jistiny dluhu ode dne následujícího po splatnosti úvěru v prodlení se splněním peněžitého závazku a žalobci dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smlouvy o úvěru vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto žalobě ve věci samé vyhověl včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci spornou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody k výjimečnému umožnění delší lhůty k plnění nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách.4. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta ve výši 900 Kč za tři hlavní úkony (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému obsahující skutkový i právní rozbor věci před zahájením řízení a podání žaloby) po 300 Kč dle § 14b/ odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b/ odst. 5 téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 252 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně.