5 C 310/2023-18 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 12. 6. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 17 159,34 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla dne 23. 7. 2020 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] jejíž přílohu tvořil předpis splátek. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta finanční hotovost ve výši 15 000 Kč, kterou žalovaný převzal v místě svého bydliště. Poskytnutý úvěr včetně další částky 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru a nákladů na vyhodnocení úvěru se žalovaný zavázal splatit ve splátkách ve výši 1 992 Kč počínaje měsícem srpen 2020. Úvěruschopnost žalovaného byla právním předchůdcem žalobce zkoumána z výplatních pásek a pracovní smlouvy žalovaného a dalších údajů uvedených v žádosti žalovaného o úvěr i z dostupných údajů v registrech. Dále byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným sjednána pro případ porušení povinnosti platit měsíční splátky žalovaným smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné částky denně, přičemž v tomto řízení požaduje žalobce pouze zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 471,85 Kč. Ke dni zahájení řízení zaplatil žalovaný právnímu předchůdci žalobce i žalobci na úhradu svých závazků vyplývajících z předmětné smlouvy pouze částku 7 100 Kč a tuto částku právní předchůdce žalobce započetl na jistinu dluhu a smluvně sjednané příslušenství pohledávky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni zahájení řízení činil dluh žalovaného z předmětné smlouvy na jistině úvěru 11 423,49 Kč, na kapitalizovaném smluvním úroku 834,09 Kč, na nesplaceném poplatku za poskytnutí úvěru 5 478,76 Kč, na nesplacených nákladech za vyhodnocení úvěru 1 039,05 Kč a na nesplaceném inkasním poplatku 2 012,51 Kč. Dále v souladu se smlouvou vzniklo žalobci právo na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 264 Kč. Žalovaný dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení. 2. Žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti. Soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 3. Soud provedl dokazování žádostí žalovaného o předmětný úvěr z 23. 7. 2020, smlouvou o úvěru [číslo] uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřenou stejného dne, standardní informací o spotřebitelském úvěru, smlouvou o postoupení pohledávek mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem z 1. 2. 2023 včetně její přílohy obsahující specifikaci předmětné pohledávky, oznámením o postoupení pohledávky z 9. 2. 2023 a výzvou z 26. 2. 2023 a další výzvou žalobce z 24. 5. 2023 včetně podacího archu. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v průběhu řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla dne 23. 7. 2020 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] jejíž přílohu tvořil předpis splátek. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta finanční hotovost ve výši 15 000 Kč, kterou žalovaný převzal v místě svého bydliště. Poskytnutý úvěr včetně další částky 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru a nákladů na vyhodnocení úvěru se žalovaný zavázal splatit ve splátkách ve výši 1 992 Kč počínaje měsícem srpen 2020. Úvěruschopnost žalovaného byla právním předchůdcem žalobce zkoumána z výplatních pásek a pracovní smlouvy žalovaného a dalších údajů uvedených v žádosti žalovaného o úvěr i z dostupných údajů v registrech. Bylo přitom zjištěno, že žalovaný je zaměstnán v pracovním poměru, přičemž jeho čistá měsíční mzda činí 22 780 Kč, přičemž žalovaný neměl další závazky a tento způsob ověření úvěruschopnosti žalovaného lze vzhledem k výši úvěru považovat za dostačující. Dále byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným sjednána pro případ porušení povinnosti platit měsíční splátky žalovaným smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné částky denně, přičemž v tomto řízení požaduje žalobce pouze zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 471,85 Kč. Sjednaná smluvní pokuta nepřevyšuje její maximální výši dle § 122 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru a soud neshledal žádné důvody neplatnosti tohoto ujednání. Ke dni zahájení řízení zaplatil žalovaný právnímu předchůdci žalobce i žalobci na úhradu svých závazků vyplývajících z předmětné smlouvy pouze částku 7 100 Kč a tuto částku právní předchůdce žalobce započetl na jistinu dluhu a smluvně sjednané příslušenství pohledávky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni zahájení řízení činil dluh žalovaného z předmětné smlouvy dle obchodních knih právního předchůdce žalobce, o jejichž správnosti nemá soud pochyb, na jistině úvěru 11 423,49 Kč, na kapitalizovaném smluvním úroku 834,09 Kč, na nesplaceném poplatku za poskytnutí úvěru 5 478,76 Kč, na nesplacených nákladech za vyhodnocení úvěru 1 039,05 Kč a na nesplaceném inkasním poplatku 2 012,51 Kč. Dále v souladu se smlouvou vzniklo žalobci právo na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 264 Kč. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok na zaplacení jistiny dluhu, smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů za vyhodnocení úvěru a poplatku za inkaso plateb v hotovosti i žalovaným dosud zaplacených plateb z obchodních knih právního předchůdce žalobce, o jejichž správnosti nemá soud pochyb. Žalovaný se rovněž již přede dnem 4. 2. 2023 ocitl vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého závazku a žalobci proto dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení z jistiny vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 8,50% ročně odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Součet nesplacené jistiny úvěru a shora uvedených smluvních poplatků i řádně sjednané smluvní pokuty činí 17 159,34 Kč. Soud proto žalobě v této části jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty žalovanému delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. 4. Jiná je však situace ohledně žalobou uplatněného nároku na zaplacení uplatněného nároku označeného jako kapitalizovaný úrok ve výši 11 613,22 Kč. V této části se žalobce domáhá zaplacení smluvního úroku po skončení doby trvání smlouvy o úvěru. Lze sice obecně souhlasit s tvrzením žalobce, že není-li doba, za kterou se mají platit úroky, smluvně upravena, je dlužník povinen platit úroky do doby skutečného splacení úvěru. V předmětné smlouvě byl však úrok sjednán pevnou částkou 1 444 Kč, a je tak dle názoru soudu třeba dovodit, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo ke sjednání doby, za kterou je povinen žalovaný platit úroky pouze na dobu, po kterou při řádném splácení měl smluvní závazek žalovaného trvat. K žádnému dalšímu ujednání ve smlouvě ohledně placení dalších smluvních úroků nedošlo a je tak třeba konstatovat, že v části týkající se žalobou uplatněného nároku na zaplacení kapitalizovaného úroku po skončení řádných splátek úvěru, nemá žalobou uplatněný nárok oporu ve smluvním ujednání účastníků ve smlouvě ani v žádném ustanovení hmotného práva. V části týkající se úroku převyšujícího sjednaný úrok ve výši 1 444 Kč proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 5. O nákladech řízení rozhodl soud dne § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobce nebyl v řízení úspěšný pouze v části týkající se úroků z prodlení, tedy v části nepatrné. Soud proto přiznal žalobci právo na plnou náhradu nákladů řízení představujících soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu advokáta ve výši 900 Kč za tři hlavní úkony (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) po 300 Kč dle § 14 b/ odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, neboť se jedná o žalobu podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b/ odst. 5 téže vyhlášky a 21% DPH ve výši 252 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně.