5 C 49/2024-41 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 29. 11. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 2 631,02 Kč s příslušenstvím z titulu zaplacení kupní ceny a další částku 1 200 Kč z titulu zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná si prostřednictvím telefonického hovoru se zaměstnancem žalobce objednala celkem , hodnota, kusy tonerů pro tiskárnu Canon Pixma MG 3250, a to konkrétně 2 kusy černých tonerů v ceně 512,10 Kč za jeden bez DPH a 2 kusy barevných tonerů v ceně 575,10 Kč za jeden bez DPH (dále jen zboží). V průběhu hovoru došlo k dohodě o množství a ceně objednaného zboží a došlo tak k uzavření kupní smlouvy, jejíž nedílnou součástí se staly také všeobecné obchodní podmínky žalobce akceptované žalovanou. Vytvořená objednávka byla poté žalované potvrzena písemně včetně data doručení zboží na e-mailovou adresu žalované. Objednané zboží bylo žalované doručováno prostřednictvím přepravní společnosti ve sjednaný den 21. 10. 2022 na adresu sídla žalované. Sjednanou celkovou cenu zboží 2 631,02 Kč vyúčtoval žalobce žalované daňovým dokladem č. , hodnota, ze dne 20. 10. 2022 s termínem splatnosti 7 dnů ode dne doručení daňového dokladu. Žalovaná dosud žalobci sjednanou kupní cenu ani částečně nezaplatila a nereagovala ani na výzvu žalobce zaslanou jí před zahájením řízení.2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nezpochybnila, že zboží odmítla od přepravní společnosti převzít kvůli pochybám o velikosti dodávaných tonerů, nicméně dle jejího názoru k platnému uzavření kupní smlouvy mezi účastníky nedošlo. Nejprve tvrdila, že žalobce nedodržel sjednaný termín dodávky do tří dnů od předmětného telefonického hovoru se zaměstnancem žalobce, následně tvrdila, že nedošlo k dohodě o předmětu kupní smlouvy, neboť z ní nebyla zřejmá velikost tonerů. Ohledně obsahu telefonického hovoru se zaměstnancem žalobce tvrdila, že nahrávka předložená soudu žalobcem je účelově upravená.3. Z nahrávky telefonického hovoru mezi zaměstnancem žalobce a žalovanou trvající asi šest minut vzal soud za prokázané, že žalovaná sdělila osobě jednající za žalobce (dále jen žalobce) typ jí užívané tiskárny s tím, že za jednu náplň platí asi 500 Kč. Žalované byla nabídnuta sleva 10 % z ceny tím, že dle sdělení žalobce náplně nabízené žalobcem mají o 30 % náplně navíc oproti náplním užívaným žalovanou. Došlo k jednoznačné dohodě o ceně zboží, způsobu platby, dodací adrese, termínu dodání i splatnosti kupní ceny. Bylo rovněž zřejmé, že žalovaná jedná jako podnikatelka, sama sdělila žalobci svoje IČ. K žalovanou tvrzeným účelovým zásahům do obsahu nahraného telefonického hovoru je třeba uvést, že z obsahu nahrávky nejsou žádné střihy do jejího obsahu zřejmé, nahraný hovor je začátkem i koncem jednoznačně ohraničen a repliky účastníků hovoru na sebe logicky navazují. Pokud pak přesto soud zvažoval doplnit dokazování znaleckým posudkem k posouzení autentičnosti nahrávky, sama žalovaná vyjádřila s tímto zamýšleným postupem nesouhlas, a soud proto nemohl dle § 120 odst. 2 věta druhá tento důkaz provést.4. Podle § 2079 odst. 1 občanského zákoníku se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle § 2080 občanského zákoníku je kupní cena ujednána dostatečně určitě, je-li ujednán alespoň způsob jejího určení. Podle § 2088 občanského zákoníku prodávající splní povinnost odevzdat věc kupujícímu, umožní-li mu nakládat s věcí v místě plnění a včas mu to oznámí. Podle § 2118 občanského zákoníku kupující zaplatí kupní cenu a věc převezme.5. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena kupní smlouva obsahu tvrzeného žalobcem, přičemž žalobce splnil svoji povinnost danou mu ustanovením § 2088 občanského zákoníku a prostřednictvím smluvního přepravce umožnil žalované s předmětem koupě nakládat a dodržel i další smluvní ujednání ohledně termínu dodání zboží i splatnosti kupní ceny v žalované zaslaném daňovém dokladu. Žalovaná pak svoji povinnost předmět koupě převzít a zaplatit kupní cenu danou jí ustanovením § 2118 občanského zákoníku nesplnila. K tvrzení žalované o neplatnosti kupní smlouvy pro nedostatečné ujednání jejího předmětu z hlediska velikosti zboží, lze uvést, že sice v předmětném telefonickém hovoru není tato velikost jednoznačně uvedena, nicméně z kontextu jednání o ceně tonerů, poskytnuté slevě i zmínce o 30 % náplně navíc oproti žalovanou užívaným tonerům je zřejmé, že si žalovaná předmětu koupě z hlediska velikosti tonerů musela být vědoma. Lze proto uzavřít, že žalobci právo na zaplacení sjednané kupní ceny vzniklo a žalobou uplatněný nárok této ceně odpovídá. Protože se jedná o vzájemný závazek podnikatelů, vzniklo žalobci rovněž dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění právo na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Žalovaná se rovněž dnem následujícím po dni splatnosti kupní ceny ocitla vůči žalobci v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a žalobci tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění i repo sazbě stanovené ČNB a platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Ze všech důvodů uvedených shora proto soud žalobě vyhověl a uložil žalované zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalované ve splátkách.6. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve věci plně úspěšnému žalobci. Tyto náklady představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení advokátem, a to odměnu za šest hlavních úkonů (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalované před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci, podání žaloby, písemné vyjádření se k odporu žalované proti vydanému platebnímu rozkazu a účast na dvou jednáních soudu) po 1 000 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, šest paušálních náhrad po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, náhradu za promeškaný čas advokáta ve výši 6 x 100 Kč za každou započatou půlhodinu za účast na každém z jednání soudu konaném ve dnech 9. 4. 2024 a 21. 5. 2024 dle § 14 odst. 3 téže vyhlášky, jízdné advokáta vozidlem , Anonymizováno, ke každému z jednání soudu Brno – Třebíč a zpět ve výši 1 072 Kč (vždy 134 km při paušální náhradě 5,60 Kč za jeden km, průměrné normované spotřebě vozidla 6,2 litrů na 100 kilometrů a ceně paliva motorová nafta 38,70 Kč za jeden litr dle § 1 písm. b/ a § 4 písm. c/ vyhl. č. 398/2023 Sb.) a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 2 340 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně. Naproti tomu soud žalobci nepřiznal právo na zaplacení další požadované náhrady nákladů za úkon spočívající v podání soudu datovaném 23. 4. 2024 včetně paušální náhrady a DPH, neboť se jednalo o podání nemající dle názoru soudu povahu úkonu právní služby dle 11 odst. 1 či 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění. Z těchto důvodů přiznal soud žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 13 484 Kč.