7 C 85/2024-13 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku ve výši 134 293,88 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o bezúčelovém úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní (tehdy pod názvem Zonky, s.r.o.) a žalovaným dne 20. 7. 2021. Vzhledem k tomu, že žalovaný své závazky ze smlouvy nehradil řádně a včas, byl úvěr zesplatněn ke dni 29. 11. 2023. O tom byla žalovaný vyrozuměn zesplatňujícím dopisem, který byl současně i předžalobní výzvou., právnická osoba, s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) - žalovaný.Soud při zjišťování skutkového stavu vycházel toliko z listin předložených žalobkyní, a to ze smlouvy o úvěru ze dne 20. 7. 2021, z potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru, z potvrzení o vyplacení úvěru ze dne 21. 7. 2021, ze splátkového kalendáře, z úvěrové zprávy, z výpisu z běžného účtu žalovaného, z potvrzení o zaslání potvrzovací SMS a následném podpisu smlouvy, z dopisu o zesplatnění úvěru ze dne 29. 11. 2023 a dále též z nezpochybněných skutkových tvrzení obsažených v podané žalobě.Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci:Soud má za prokázané, že žalovaný jako úvěrovaný uzavřel se žalobkyní jako úvěrující dne 20. 7. 2021 hotovostním úvěru č. , hodnota, . Sjednaná výše úvěru činila 150 000 Kč. Úvěr byl sjednán jako bezúčelový. Žalovaný se zavázal hradit žalobkyni úrok z úvěru ve výši 9,49 % ročně. Celková částka k úhradě měla činit 238 487,16 Kč. Konečná splatnost úvěru byla sjednána na den 22. 7. 2031 s tím, že žalovaný bude úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1 980 Kč. V bodě 5. smlouvy byla sjednána smluvní pokuta za každou opožděnou platbu ve výši 500 Kč a dále též jednorázová smluvní pokuta pro případ zesplatnění úvěru ve výši 3 % z nesplacené jistiny, maximálně však 0,1 % denně z částky ohledně které je žalovaný v prodlení, až do výše 150 000 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy činila úkony směřující ke zjištění úvěruschopnosti žalovaného (úvěrová zpráva, prověření úvěruschopnosti atd.). Žalovaný však úvěr nesplácel v souladu se sjednanými smluvními podmínkami a žalobkyně proto úvěr ke dni 29. 11. 2023 zesplatnila, o čemž žalovaného písemně vyrozuměla a současně jej upozornila, že se obrátí na soud, v případě, že dlužnou částku neuhradí ve stanovené lhůtě. Výši nároku žalobkyně má soud za prokázanou jednak žalobními tvrzeními a jednak též listinami předloženými žalobkyní. Dluh žalovaného tvoří nesplacená jistina ve výši 132 793,88 Kč, nesplacený smluvní úrok ve výši 4 336,96 Kč a smluvní pokuta ve výši 1 500 Kč.Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) účinného od 1. 1. 2014 a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ačkoli žalobkyně nesporně dostála svým povinnostem, jež jí ukládá ustanovení § 2395 o. z., resp. svým povinnostem smluvním, žalovaný přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne řádně nesplnil svůj závazek ze smlouvy o úvěru a dostal se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. V důsledku této skutečnosti je žalovaný kromě dlužné jistiny, sjednaného úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení povinen uhradit žalobkyni též platně sjednanou smluvní pokutu ve výši požadované žalobkyní.O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši zaplaceného soudního poplatku, tj. 5 372 Kč. Jiné náklady řízení žalobkyně nepožadovala.