12 C 190/2025-26 — Okresní soud v Třebíči

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalované zaplatit jí částku ve výši 22 699,44 Kč s dalším příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou jako smluvními stranami.2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila s tím, že podmínky smlouvy plnila a nebyla informována o postoupení pohledávky.3. Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel toliko z předložených listin – smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty, dispozic, produktových podmínek revolvingového úvěru a kreditní karty Banky, všeobecných obchodních podmínek Banky, úrokového lístku Banky, sazebníku Banky, výpisu z kreditní karty, výpovědi smlouvy, smlouvy o postoupení pohledávek, přílohy č. , hodnota, Smlouvy o postoupení pohledávek – Seznamu pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty, oznámení o postoupení pohledávky žalované vč. dokladu o odeslání, předžalobní výzvy se základním skutkovým a právním rozborem vč. dokladu o odeslání.4. Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci:V řízení bylo prokázáno, že žalovaná jako dlužník uzavřela dne 24. 11. 2022 s právním předchůdcem žalobkyně – korporací , právnická osoba, . smlouvu o revolvingové úvěru na sjednaný úrok, následně však neplnila své smluvní povinnosti ze smlouvy vyplývající, tedy především řádně čerpaný úvěr sjednaným způsobem splácet, pročež právní předchůdce žalobkyně od smlouvy odstoupil s požadavkem na jednorázovou úhradu částky celkem 22 699,44 Kč, sestávající z jistiny ve výši 19 086,51 Kč, poplatků ve výši 3 612,93 Kč a kapitalizovaných smluvních a zákonných úroků. Dne 9. 12. 2024 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované zasláno dne 18. 12. 2024 na adresu uvedenou ve smlouvě. Žalovaná však svůj dluh doposud i přes výzvu neuhradila.5. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.6. Ačkoli právní předchůdce žalobkyně nesporně dostál svým povinnostem, jež mu ukládá ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, resp. svým povinnostem smluvním, žalovaná přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne řádně nesplnila splatný předmět vypovězené smlouvy o úvěru a dostala se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. V důsledku této skutečnosti je žalovaná kromě nesplacené jistiny úvěru a sjednaného úroku z něj povinna hradit i tzv. „zákonný“ úrok z prodlení v návaznosti na ustanovení § 1970 občanského zákoníku.7. Otázku postoupení pohledávky a s ní související aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby soud hodnotil v návaznosti na ustanovení § 1881 a násl. občanského zákoníku.8. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v soudním poplatku ve výši 908 Kč, navýšené odměně advokáta o 21 % DPH ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3 x 400 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, předžalobní výzva) a 3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby.9. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.