12 C 290/2025-14 — Okresní soud v Třebíči

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 9. 5. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 104 Kč s příslušenstvím z titulu zaplacení dlužného pojistného.Se souhlasem obou účastníků soud ve věci jednal a rozhodoval bez nařízení jednání dle ust. § 115a o.s.ř..Soud, vycházeje z nezpochybněných skutkových tvrzení žalobce, provedl ve věci dokazování zejména pojistnou smlouvou, pojistnými podmínkami a dalšími smluvními dokumenty, přehledem předepsaného a uhrazeného pojistného, oznámením o zániku pojistné smlouvy a upomínkou k zaplacení dlužného pojistného, pokusem o smír, předžalobní výzvou dle ust. § 142a o.s.ř. s podacím archem, akceptačním dopisem, přehledem poplatků a parametrů pojištění, dodatkem k pojistné smlouvě.V rámci zjištěného skutkovému stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že žalovaný uzavřel dne 15. 12. 2022 s žalobkyní smlouvu o rizikovém životním pojištění ,,Flexi“, na kterou ovšem žalovaný nehradil sjednané lhůtní pojistné, přičemž vzniklý nedoplatek na pojistném ve výši 11 104 Kč a úrok z prodlení žalovaný dosud žalobkyni neuhradil.Po právní stránce soud posuzoval věc podle § 2758 a násl. zákona č. 89/2012, otázku úroku z prodlení pak posuzoval podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, spořívající v soudním poplatku ve výši 400 Kč, navýšené odměně advokáta o 21 % DPH ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3 x 400 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby, 3 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 advokátního tarifu.Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.