12 C 319/2025-16 — Okresní soud v Třebíči

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku celkem 96 141 Kč s příslušenstvím z titulu splnění obsahu smluv o úvěru, uzavřených mezi žalobkyní a žalovaným.2. Se souhlasem obou procesních stran soud ve věci jednal a rozhodoval bez nařízení jednání. Žalovaný zůstal ve věci bez vyjádření.3. Soud, vycházeje ze znění podané žaloby, provedl dále dokazování zejména smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , standardními informacemi o spotřebitelském úvěru ze dne 27. 4. 2023, zákaznickou kartou ze den 27. 4. 2023, smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , standardními informacemi o spotřebitelském úvěru ze dne 25. 5. 2023, zákaznickou kartou ze den 25. 5. 2023.4. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci:Mezi žalobkyní spol. , Jméno žalobkyně, . jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem došlo dne1) 27. 4. 2023 k uzavření smlouvy o úvěru, jejímž předmětem byla finanční částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se podpisem smlouvy mimo jiné zavázal žalobkyni vrátit tuto částku spolu s navýšením o dalších 3 176 Kč, představujícím sjednané úroky ve výši 1 600 Kč, odměnu za administrativní zpracování 500 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 076 Kč. Celkově měl žalovaný uhradit 13 176 Kč, a to v 6 ti měsíční splátkách po 2 196 Kč, při úroku 52,95 % a RPSN 9526 %. Žalovaný, přestože předmět úvěru řádně převzal při podpisu smlouvy, i přes výzvu žalobkyně neuhradil ničeho.2) 25. 5. 2023 k uzavření smlouvy o úvěru, jejímž předmětem byla finanční částka ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se podpisem smlouvy mimo jiné zavázal žalobkyni vrátit tuto částku spolu s navýšením o dalších 36 669 Kč, představujícím sjednané úroky ve výši 28 923 Kč, odměnu za administrativní zpracování 1 500 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 246 Kč. Celkově měl žalovaný uhradit 66 669 Kč, a to v 21 měsíční splátkách po 3 175 Kč, při úroku 86 % a RPSN 13780 %. Žalovaný, přestože předmět úvěru řádně převzal při podpisu smlouvy, i přes výzvu žalobkyně neuhradil ničeho. V souladu s obchodními podmínky pak žalobkyně proti žalovanému uplatnila smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč a 15 000 Kč5. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.6. S ohledem na výši sjednané úrokové sazby a výši RPSN je zřejmé, že tato je dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku zcela v rozporu s dobrými mravy, neboť podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů. Zde soud odkazuje na odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 3. 2019, č.j. 25 Co 296/2019-95, v rámci kterého odvolací soud zcela v souladu s rozhodnutím Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 2. 11. 2018, č.j. 7 C 174/2018-63 dovodil, že s ohledem na úvěrovou sazbu sjednanou ve smlouvě (97,09%) je nutno považovat úvěrovou smlouvu jako celek za absolutně neplatnou. Zejména soud shledal, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Nerovnováha je v dané věci tak významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit jako obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy, když obecná ustanovení občanského zákoníku, vyjádřená v hlavě I., je nutné používat a musejí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Žalobkyně je profesionálem na trhu v poskytování úvěru a její konání, pokud požaduje úroky z půjčené částky v enormní výši shora uvedené, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popř. tíseň, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné. Jde v podstatě o obchod s chudobou a její jednání nemůže požívat právní ochrany. Smlouva tak byla koncipována jednoznačně nevyváženě v neprospěch spotřebitele a v důsledku absolutní neplatnosti předmětné smlouvy se tak právní vztah mezi účastníky řídí ustanoveními § 2991 a násl. o bezdůvodném obohacení.7. V projednávané věci je tedy nepochybné, že se v souvislosti s poskytnutou částkou 30 000 Kč a 10 000 Kč bez právního důvodu žalovaný na úkor žalobkyně ve smyslu ust. § 2991 a násl. zák. 89/2012 bezdůvodně obohatil. Žalovaný pak doposud bezdůvodné obohacení žalobkyni nevydal a soud proto rozhodl ve znění výroku I. rozsudku s tím, že požadovaný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. pak soud žalobkyni přiznal v návaznosti lhůtu uvedenou v předžalobní výzvě ze dne 11. 4. 2025. Výrokem II. pak soud zbylou část žalobou uplatněného nároku s ohledem na neplatnost úvěrových smluv jako nedůvodnou zamítnul.8. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný a dle názoru soudu tak povaze věci nejlépe odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.