12 C 326/2025-20 — Okresní soud v Třebíči

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku ve výši 46 369,81 Kč s dalším příslušenstvím z titulu smluv o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným jako smluvními stranami.2. Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel toliko z předložených listin – smlouvy o bankovních produktech a službách, dispozic, všeobecných obchodních podmínek banky, produktových podmínek spotřebitelského kontokorentního úvěru, oznámení o zesplatnění, úrokového lístku banky, sazebníku banky, výpisu z úvěrového účtu, smluv o postoupení pohledávek, přílohy č. 1 smlouvy o postoupení pohledávek - seznamu pohledávek, potvrzení o zaplacení úplat, oznámení o postoupení pohledávek žalovaného vč. dokladů o odeslání, předžalobních výzev se základním skutkovým a právním rozborem vč. dokladů o odeslání, smlouvy o úvěru, výpisu z úvěrového účtu - poskytnutí úvěru, oznámení o zesplatnění úvěrů, výpisu z účtu žalovaného, smlouvy o úvěru expres půjčky a nezpochybněných skutkových tvrzení obsažených v podané žalobě.3. Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci:V řízení zůstalo nesporným, že žalovaný jako dlužník uzavřel dne 12. 1. 2015 a 26. 12. 2019 s právním předchůdcem žalobkyně – korporací , právnická osoba, . smlouvy o kontokorentním úvěru a o úvěru na sjednaný úrok, následně však neplnil své smluvní povinnosti ze smluv vyplývající, tedy především řádně čerpané úvěr sjednaným způsobem splácet, pročež právní předchůdce žalobkyně od smluv odstoupil s požadavkem na jednorázovou úhradu nesplacených části úvěru. Nesporným je nakonec i tvrzení žalobkyně o výši dluhu žalovaného vyplývajícího z projednávaných smluv, resp. skutečnost, že žalovaný tyto již splatné závazky dosud řádně nesplnil.4. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.5. Ačkoli právní předchůdce žalobkyně nesporně dostál svým povinnostem, jež mu ukládá ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, resp. svým povinnostem smluvním, žalovaný přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne řádně nesplnil splatné předměty vypovězených smluv o úvěru a dostal se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. V důsledku této skutečnosti je žalovaný kromě nesplacených jistin úvěru a sjednaného úroku z něj povinen hradit i tzv. „zákonný“ úrok z prodlení v návaznosti na ustanovení § 1970 občanského zákoníku.6. Otázku postoupení pohledávky a s ní související aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby soud hodnotil v návaznosti na ustanovení § 1881 a násl. občanského zákoníku.7. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v soudním poplatku ve výši 1 855 Kč, navýšené odměně advokáta o 21 % DPH ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3 x 700 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, předžalobní výzva) a 3 x 150 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby.8. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.